S epizodou The Host uzavíráme první polovinu první řady seriálu Ash vs Evil Dead. Konkrétně jsme se v ní dočkali završení hned několika klíčových dějových linek a pozitivního vývoje hlavních postav, zároveň ale bohužel nechyběly ani místy podivné dialogy i nekonzistentní scénář.
Se zápletkou okolo démona, který se skrývá v těle jedné z hlavních postav, má epizoda The Host už od začátku solidně našlápnuto na skvělou žánrovou podívanou. Právě od svých úvodních minut se však tento díl bohužel vymezuje i jedním nepěkným nešvarem. Kvalitativně v něm totiž skáčeme jako na horské dráze.
Epizoda The Host nabízí hned několik velmi zajímavých zvratů i momentů skvěle rozvíjející charaktery svých postav. Než se k nim však budeme moct dopracovat, musíme se v ní paradoxně nejdřív přenést přes místy až žalostně průměrné dialogy, příběhovou nesouměrnost a občas i celkovou produkční obyčejnost. Ano, například postava Pabla se v závěru epizody sice dočká jistého zásadního vývoje vstříc naplnění svého osudu, pro účely jeho scén s Eligem posedlou Kelly se ale naopak bohužel mění v plochou koktající figurku předvídatelně a nezajímavě podléhající démonovi, o jehož motivacích a schopnostech jakoby samotný scénář mimochodem ani neměl tak úplně jasno.
„Kellygos“ v této epizodě například na jednu stranu není schopen zjistit, že jeho hostitel je židovského vyznání, přitom si z něj ale tahá velmi konkrétní historku o Kellyině bratranci (až moc konkrétní na to, aby si ji vymyslel pekelný démon). A zjevné přitom pak vlastně moc nejsou ani motivace samotného Eliga, který v druhé půli epizody trvá na udržení si lidského hostitele (či dokonce jeho výměnu za hostitele méně vzpurného), přestože už byl odhalen a ve své původní podobě je zjevně mnohem silnější.
Tato epizoda má bohužel víc problémů, které by se případně daly rozvést. Přestože například scéna vystoupení Eliga z Kelly je ve svém provedení výborná, jí předcházející sekvenci vymítání jsme v nejrůznějších filmech i seriálech viděli už nesčetněkrát a oproti nim tak právě tato scéna nejen že nenabízí nic nového, ale v případech místy nesedící zvukové stopy či otřesného digitálního zvracení (které je skoro půl století od vzniku Vymítače ďábla o to ostudnější) se stává až podprůměrnou.
Než se ale šťourat v dalších negativních detailech, zaměřme se raději na to, co v tomto dílu funguje naopak výborně. Na epizodě The Host je totiž zajímavé, že přestože sama o sobě má svá nesporná hluchá místa, jakožto pomyslné završení první poloviny série funguje naopak perfektně. Epizoda The Host uzavírá hned několik dosavadních klíčových linek včetně démona Eliga a rozřešení Pablova vztahu se svým strýcem. Tím nejdůležitějším a nejzajímavějším na ní však zůstává, že všechny tři hlavní postavy seriálu se v ní konečně dočkávají nějakého pozitivního vývoje. A to naštěstí v čele s ústředním (anti)hrdinou.
Místo aby totiž Ash trousil jednu hlášku za druhou a případně i vlastní imbecilitou nadále zamotával příběh jako v předchozích dílech, v epizodě The Host dostává jeho postava konečně nějakou hloubku více připomínající jeho starší já z prvních dvou filmů. Ať už díky scéně uvědomění si vlastní podstaty podle motta „nejdřív střílet, vůbec nepřemejšlet“ (která patří k těm nejlepším z dosavadních epizod), či konečného přijetí zodpovědnosti jak za uplynulé události, tak i za své dva parťáky, Ashův vývoj se v tomto bodě seriálu konečně dostává do těch klasických sfér, jakých se fanoušci jeho původních příběhů ještě tak úplně nedočkali. A je to zároveň právě tento přístup k Ashově postavě, který epizodu The Host z velké části zachraňuje.
Epizoda The Host tak sama o sobě možná nebude patřit mezi kvalitativní špičku první série, zároveň však skvěle funguje jako její půlící milník, který vyřešil všechny své rozvázané konce a zocelil své hlavní hrdiny, se kterými se nyní můžeme vydat vstříc jejich jasnému cíli tam, kde to celé tehdy začalo…
Naše hodnocení: 60 %
FOTO: Starz
