Recenze filmu Smrtelné zlo 2

Nestává se moc často, aby bylo pokračování úspěšného filmu obecně minimálně stejně tak populární, ne-li ještě oblíbenější než originál, v případě Evil Dead II z roku 1987 se to ale povedlo. Čím je tedy tenhle snímek vlastně tak zajímavý a jak vystupuje ze stínu o pět let starší kultovní jedničky?

Než se ale pustíme do toho, čím je Smrtelné zlo 2 tak unikátní a jak originálně variuje motivy svého legendárního předchůdce, rychle si shrňme, co už tomuhle filmu do karet zas až tak nehraje – tedy jeho samotný úvod. Pokud si totiž pustíte Evil Dead II v očekávání nějaké chronologické návaznosti na jeho předchůdce, úvodních pár minut vás těžce vyvede z omylu.

A přestože i na našem webu si můžete přečíst poměrně obsáhlý článek věnující se mimo jiné i tomu, proč Smrtelné zlo 2 ve svých úvodních scénách jen jaksi podivně zhušťuje zápletku jedničky, místo aby na ni navazoval, na do jisté míry zkaženém diváckém zážitku to pranic nemění. Protože i kdyby byl člověk dopředu obeznámen s produkční historií tohoto filmu, anebo by původní Smrtelné zlo třeba vůbec neznal a žádnou návaznost by tedy ani neočekával, začátek tohohle filmu bohužel i tak pořád drhne.

Uspěchaný způsob, jakým se režisér Sam Raimi snaží v úvodních minutách Smrtelného zla 2 zhustit alespoň základní příběhové body prvního filmu (postavy přijdou do chaty, probudí Zlo a začnou – opakovaně – umírat), jde totiž silně proti kradmé a postupně se rozvíjející atmosféře, kterou režisér buduje po zbytek filmu. A právě proto teprve až Raimi v rychlosti odvypráví původní nesnáze Ashe Williamese a jeho přítelkyně Lindy v lesní chatě, a až se kodrcavým způsobem vrátí na příběhovou kolej opuštěnou v původním filmu, teprve až tehdy Smrtelné zlo 2 skutečně začíná.

Pokud se nějakému filmovému pokračování podaří nabýt minimálně stejně tak velkého úspěchu, jaký měl jeho předchůdce, je tomu tak zpravidla proto, že tento film novým způsobem, avšak ve stejném tematickém pojetí, rozvíjí původní příběh originálu. U Smrtelného zla 2 je to ale v podstatě přesně naopak. Příběh tu zůstává víceméně stejný, avšak mění se přístup k jeho zpracování. Raimi ve druhém filmu totiž sice stále dokáže budovat temnou atmosféru a stále nás umí pořádně vyděsit, do žánru čistého hororu ale přitom nyní míchá i něco, co s ním jde kombinovat jen velmi těžko: komedii.

Ne ale komedii ve smyslu nechtěného humoru, kterého se místy kvůli nízkým produkčním možnostem dopouštěl první film. Smrtelné zlo 2 nás skutečně dokáže cíleně rozesmát, zároveň mu ale nečiní nejmenší problém v další minutě sklouznout zase do žánru klasického hororu. Evil Dead II tak pro Raimiho, Bruce Campbella a producenta Roba Taperta funguje jako jakési testovací hřiště, na kterém kloubí úspěšnou atmosféru prvního dílu s prvky absurdní a situační komedie z jejich raných krátkometrážních snímků.

Právě proto je taky Smrtelné zlo 2 obecně asi nejoblíbenější částí celé trilogie. Jeho předchůdce totiž sice představuje nesporný milník v historii hororového žánru, zároveň se ale soustřeďuje skutečně pouze na tento žánr jeden. Evil Dead II je tak zajímavý především tím, jakým způsobem slívá různé žánrové přístupy a další filmařské i vyprávěcí motivy v jeden originální celek.

Komedie a horor totiž nejsou jediné žánry, které tento film kříží. Když do tohoto mixu přidáme i přítomné hlubší zaměření na historii titulní Knihy mrtvých nebo finální střet Ashe, s motorovou pilou naraženou na pahýlu své pravé ruky, proti různým démonickým příšerám, film si tím nenápadně osahává i i kombinaci moderního hororu s dobrodružným fantasy žánrem. To je pak vidět například i v konkrétních trikových scénách, které svým zpracováním záměrně vzdávají hold starším americkým fantasy klasikám, a které především představují zárodek tvůrčího směru k temné fantasy komedii, kterým se o pět let později vydala Armáda temnot.

Tím vůbec nejdůležitějším na druhém dílu trilogie Evil Dead proto je, že tato strategie žánrového „dortu Pejska a Kočičky“ kupodivu vůbec nepůsobí nepatřičně. Přesně takhle by totiž upřímný experiment s filmovými postupy a žánry, který se nebojí posouvat laťku do dosud neznámých směrů, měl vypadat. Smrtelné zlo 2 pro hororový žánr možná není tak klíčové jako jeho předchůdce, zároveň k tomu ale ani samo neaspiruje a místo toho funguje jako dokonale zábavný žánrový chameleon, který dokáže pobavit a zároveň vyděsit dokonce i víc než čtvrt století po svém vzniku.

Naše hodnocení: 90 %

FOTO: Renaissance Pictures, Rosebud Releasing