Dědická práva jsou v Západozemí otázkou zvyků spíše než zákonů. Jsou vágní, nepsaná, různě vykládaná, problematická. Nakonec může dědit ten, kdo si to násilím prosadí. Přesto se podíváme, jaké zvyky tam existují, zvláště, když se staly předmětem občanské dračí války.
Obecně se většina západozemské šlechty řídí zásadou mužské primogenitury. Dědicem po vládnoucím rodiči je nejstarší syn, po něm, pokud se dědictví nedočká a/nebo nemá děti, jeho bratři, poté sestry, vždy od nejstaršího po nejmladší, a následně další příbuzní. Je to hlavně andalská tradice, kde synové mají přednost před dcerami, a dcery před sourozenci a ostatními příbuznými rodičů. Jíž se řídí i v regionech, kde převládá jiné náboženství či etnikum.
Na Železných ostrovech ještě platí přednost kamenných synů před solnými (všichni jsou legitimní, ale „solní“ jsou synové se ženami unesenými z kontinentu). A v Dorne platí většinou absolutní primogenitura podle Rhoynů. Tedy dědí nejstarší dítě, pokud jím je dcera, její potomci převezmou její jméno místo jména otce. Jen pár rodů z hor, kde je rhoynský vliv nejmenší, někdy následuje andalskou tradici.
Druhou podmínkou pro získání plných práv je věk. Obecně je hranicí plnoletosti 16 let, ačkoli třeba sňatky se mohou uzavřít dříve. Nezletilí dědicové tudíž potřebují regenta, který vládne za ně. Ambiciózní regent přitom může dědici zavařit. Třeba Cregan Stark se stal lordem Zimohradu ve třinácti a regenta mu dělal strýc. Odmítl mu předat pravomoci, i když Cregan dospěl, a bylo třeba ozbrojeného konfliktu a zatýkání, aby se svých práv domohl. Nicméně obecně být správného věku a nejstarším synem, v Dorne dítětem, znamená získat vše.
V Západozemí dědí trůn většinou nejstarší syn, Foto: Max
Základní premisou je totiž snaha udržet panství a majetek pohromadě. Proto jeden dědic dědí všechno. Zvláštním případem je akorát situace spojení dědiců dvou panství. Potom se obvykle každého ujme jeden z jejich potomků – jak plánovala Rhaenyra Targaryen, kdy její nejstarší Jacaerys byl dědicem trůnu po ní a prostřední Lucerys dědicem Velaryonů po otci.
Není to ale zákon ani závazná tradice. Jediným známým kodifikovaným zákonem v tomto směru je vdovské právo zavedené Jaehaerysem I. na popud jeho manželky. Zakazovalo muži vydědit děti první manželky ve prospěch dětí druhé a zdůraznilo právo nejstaršího syna dědit, ale zároveň ho povinovalo postarat se o macechu po otcově smrti. Což stále nevynucuje jednoznačnou posloupnost. Tu lze podle situace nebo vůle modifikovat.
Výjimky
Vhodné je dát předem najevo, s kým se počítá. Nejlépe v souladu s tradicí. Existuje ovšem možnost jmenovat i mladšího syna, jiného příbuzného, člověka z jiného rodu (obvykle si změní jméno). Obzvláště bez vlastních dědiců, s několika panstvími, při vydědění. A není-li nikdo jmenován ani dostupný, může po smrti manžela vládnout i vdova a někoho povolat.
Což přináší problémy. Taková rozhodnutí mohou ostatní rozporovat s odkazem na zvyklosti, na svou větší zasloužilost či podporu, často i pouhé pohlaví. Například lady Jeyne Arryn z Údolí během Tance draků neměla děti a dědice ustanovila v poslední vůli. Aby ji po její smrti rozhodně ne každý akceptoval, ať už pro něj nebyla výhodná nebo jen nechtěl plnit vůli ženy, a mezi jejími příbuznými se rozhořely násilné spory. Změnu dědické posloupnosti může znamenat i stanovení podmínek. Například lord Webber v době nadcházejícího seriálu Rytíř Sedmi království stanovil, že jeho dceři zůstane panství, pokud se do určitého data vdá, jinak přejde na jiné příbuzné. Což opět často ústí v násilí.
Stejně jako další velká možnost zásahu do posloupnosti, legitimizace nemanželského dítěte. Tu může učinit jen vládce nezvratným královským dekretem, obvykle při absenci jiných dědiců. Jen to není jediný případ, a už není psáno, kam v dědické posloupnosti legitimizovaného bastarda takové jednání staví, má-li další příbuzné. Někteří ho zařazují až za legitimní děti, jiní před dcery, další jako by byl legitimní od počátku. Někteří by ho zase preferovali před ostatními.
Například legitimizovaný bastard Aegona IV. Daemon Blackfyre založil celý rod, rozhodl se během vlády svého legitimního bratra Daerona II. vznést nárok na jeho trůn, byl oblíbený s velkou podporou a zahájil sérii pěti rebelií. A i když zůstane bastard bastardem, tudíž bez nároků, i takový může najít podporovatele a ohrožovat nároky sourozenců.
Je totiž těžké vůli zůstavitele prosadit bez jeho dohledu. Zatímco není znám případ, kdy by lord nebo lady abdikovali a zajistili splnění svých podmínek. Ani zda je to možné, kromě pár výjimek, kdy lord odešel k Noční hlídce. Jenže takovým gestem se vzdal svých zemí a titulů a s tím i práva do dění v jeho zemích zasahovat. Proto, když se spory nepodaří vyřešit, existuje konečná autorita, která o dědici může rozhodovat. Problém se přednese před krále. Ovšem co když takový dědický problém zasáhne rovnou královskou rodinu bez další vyšší autority?
Dědění železného trůnu
U železného trůnu je dědická posloupnost komplikovanější. Zásady se liší od zbytku království a během tří staletí, po kterých trůn existuje, došlo k úpravám dědičných práv, zejména žen. Protože problém, kdo by měl usednout na trůn, se objevil hned ve druhé generaci Targaryenů. Když se nástupci Aegona I., Aenysovi I., narodila dcera Rhaena.
Respektive ještě před ní někteří tvrdili, že by měl trůn zdědit místo Aenyse Maegor. Sice mladší bratr Aenyse, ale každého měl Aegon s jinou královnou a oba tak byli „jejich“ nejstarší. To ale mělo velmi slabou podporu, na rozdíl od Rhaeny. Byla zkrátka Aenysovou dědičkou, což rozporoval Maegor mnohem hlasitěji, jeho matka dokonce navrhovala jejich svatbu. Pak se narodil ještě Aegon a poprvé se projevila mužská preference. Rhaenu začali považovat za druhou v pořadí. Než jejich nároky fakticky spojili sňatkem. Což opět rozporoval Maegor. Nakonec nicméně po Aenysově smrti uzmul trůn násilím, Aegona zabil v bitvě, Rhaenu si vzal jako jednu ze svých šesti manželek, a protože neměl děti, jmenoval starší ze dvou Rhaeniných dcer, Aereu, dědičkou. K tomu byla Aerea logicky dědičkou i Aegona, a pokud by nakonec usedla na trůn, nároky všech by zase spojila. Tudíž úvahy o nástupnictví se odsunuly o pár let dál.
Ne o moc. Hned po něm na trůn usedl Rhaenin poslední bratr Jaehaerys namísto Aerey. Někteří opět trvali na přednosti Rhaeny nebo Aerey, ani tehdy však nebylo třeba stanovovat pravidla. Rhaena zničená Maegorovou vládou se trůnu víceméně vzdala (než začala litovat), dítě na trůně by zase neznačilo potřebnou stabilitu. Jenže posléze se nekodifikovanost pravidel začala výrazně projevovat.
Jaehaerysovým prvním prospívajícím dítětem byla Daenerys. Načež se narodil Aemon a Jaehaerys ho začal zvát dědicem trůnu. V rozporu s přáním královny. K tomu Aemon na trůn neusedl, stejně jako Daenerys zemřel, a zanechal pouze dceru, Rhaenys. Tehdy Jaehaerys učinil nejvýraznější rozhodnutí, které se začalo vnímat skoro jako precedent. Rhaenys pominul, novým dědicem určil Aemonova mladšího bratra Bealona. V rozporu s andalskými zvyky. Někteří to obhajovali, Aemon se nikdy svých práv nechopil, jejich přechod na Rhaenys prý není jednoznačný. Mnozí, královna, Baratheoni a další, protestovali.
Jenže i Baelon (stejně jako téměř všichni jeho sourozenci) zemřel předčasně a Jaehaerys svolal Velký koncil, aby lordi jeho následníka zvolili. Do finále se dostal Baelonův syn Viserys a Rhaenysin syn Laenor (v seriálu sama Rhaenys). Zvolen byl Viserys. Konsenzus je, že podle lordů by se měla mužská linie preferovat nad ženskou, a že tímto už byl stanoven královský precedent. Železný trůn nepřipadne ženě nebo mužským potomkům ženy, dokud existují mužští příbuzní krále. Ne na dlouho.
Viserys měl jen dceru Rhaenyru a velká část říše se bála, aby po něm nedědil jeho nevyzpytatelný bratr Daemon. Tak jmenoval v rozporu s precedentem Rhaenyru dědičkou. Načež se podruhé oženil a měl tři syny. A protože své rozhodnutí nezměnil, ani důrazně neposiloval, zejména nic neudělal s ambicemi své královny a její rodiny, po jeho smrti se mezi Rhaenyrou a jejím nejstarším polovičním bratrem Aegonem rozpoutala občanská válka Tanec draků. Opět nebylo jasné, čí rozhodnutí má převážit.
Ještě i po válce se ozývaly hlasy kalící nástupnickou linii. Podle některých se měla stát další dědičkou trůnu dcera jedné z válčících stran před mužskými příbuznými, vlastně existovalo více dívek s nároky (abychom se vyhnuli spoilerům, nebudeme jmenovat). Až poté se ustálilo pravidlo, že ženy v rodu Targaryenů mohou zdědit trůn teprve po všech mužích. Což stejně situaci nezachránilo, pořád to není kodifikovaný nezlomný zákon. Pořád zůstaly komplikace, protesty.
Například po smrti bezdětného Baelora I. se zvažovaly nároky jeho sester. Sice to nebylo dlouho po Tanci draků, aby říše riskovala další boje, tudíž korunovali jeho strýce, ale fakt, že princezna Daena byla Baelorovou nejstarší sestrou a na čas i manželkou rozhodně přispěl k tomu, aby se o pár let později rozpoutalo pět Blackfyrových rebelií, v nichž se Daemon Blackfyre, bastard Daeny a Aegona IV., a jeho potomci snažili získat za nemalé podpory šlechty trůn.
Práva žen pak byla zvažována znovu po několika dekádách. Zemřel Maekar I., aniž by se stihl vyjádřit k otázce dědictví, a byl svolán druhý Velký koncil. A ačkoli všechny byly zamítnuty, musely se posuzovat nároky jeho vnučky a dvou dcer. A specifická situace nastala na konci Robertovy rebelie. Robert Baratheon sesadil dynastii Targareynů a trůnu se chopil silou. Ovšem na posílení své pozice, pro etablování formálního nároku využil příbuzenství s Targaryeny. Navzdory existenci prince Viseryse, jenž by i podle královského precedentu měl přednost před všemi ženami, začal své nároky na trůn odvozovat od své babičky, princezny Rhaelle, Viserysovy pratety.
Vydědění
Na druhou stranu ke změně nástupnictví může dojít i ztrátou nástupnického práva, opět bez jednoznačně uzákoněných důvodů a následků. Jednak dobrovolně. Slavný je případ korunního prince Duncana Targaryena. Bez svolení se oženil s poddanou Jenny ze Starokamenů, a když ho nutili sňatek zrušit, zvolit trůn nebo manželku, Duncan se zřekl trůnu.
Jednak nuceně. Vyděděním. Jako v případě Aeryse II., když po smrti svého dědice Rhaegara během Robertovy rebelie jmenoval novým dědicem mladšího syna Viseryse, namísto Rhaegarova syna Aegona (tehdy ještě žil). V podstatě za vydědění lze celkem považovat i Jaehaerysovo pominutí Rhaenys či Viserysova rozhodnutí.
O toto právo se také přichází při vstupu do řádů zapovídajících dědičné tituly a výhody. Noční hlídka, Královská garda, mistrovský, náboženský řád. Tehdy by měla být situace stejná, jako při dobrovolném odstoupení. Je neslýchané, aby příslušníkům řádů prošlo porušení složených slibů ucházením se o vládu. Byť ne vždy v řádu skončí doopravdy dobrovolně. Třeba Randyll Tarly donutil prvorozeného Sama, v jeho očích nehodného dědice, odejít na Zeď pod pohrůžkou zabití. Nebo dcery pokořených rodů jsou často nuceny vstoupit do církve. A samozřejmě, pokud někdo spáchá zradu, může být i s jeho potomky zbaven práv.
Foto: HBO
