Přehled draků první série (část první)

V první řadě seriálu jsme viděli spoustu draků, ať už osedlaných nebo ne. Někdy i jen v krátkém záběru a u některých nepadlo jejich jméno. Díky předloze je ale známe i s jejich minulostí, a tak se na ně pojďme blíže podívat.

V případě draků, jejichž jména se překládala, jsou uvedeny všechny verze v tomto pořadí: starší překlad dle knihy Svět ledu a ohně, novější překlad dle knihy Oheň a krev a původní anglické jméno.

Vhagar

Vhagar je touto dobou nejstarší (pokud někdo nevěří zkazkám o divokém Kanibalovi), největší a nejzuřivější drak v Západozemí, a tak má bohatou historii. Nosila mnoho jezdců, prošla mnoha, mnoha bitvami. Pojmenovaná je po bohu z Valyrie a vylíhla se na Dračím kameni během století po zkáze Valyrie, tedy před dobytím Západozemí Targaryeny. Žádná kniha nepopsala její vzhled, jen autor ilustrátorům prozradil, že by měla být bronzová s modrozelenými detaily a jasně zelenýma očima. Seriál ji zobrazil s poněkud méně výraznou, zemitou barvou a očima spíše zlatýma.

Mnoho let po vylíhnutí zůstávala bez jezdce, dokud si ji nepřivlastnila Visenya Targaryen, ještě před svatbou se svým bratrem Aegonem, budoucím prvním králem Sedmi království. A na Vhagar Visenya bojovala v jeho dobyvačné válce jako Aegonova královna.

Vhagar v ní na Visenyin příkaz podpálila Stokořín, u Města racků spálila flotilu Arrynů, vyděsila lordy z Prasklepeta natolik, aby Visenye přísahali věrnost, spolu s draky Aegona a jeho druhé královny Rhaenys spálila armádu Skály a Roviny na Ohnivém poli, zastrašila krále Severu k pokleknutí… a povozila malého krále Hor a Údolí, když přeletěla jeho armádu, přistála na nádvoří Orlího hnízda a jeho matce tak nezbylo, než před Visenyou pokleknou. Poté pálila jednu pevnost za druhou ve vleklé, krvavé první dornské válce. Jenže na rozdíl od zbytku Západozemí, v Dorne neměli Targaryeni úspěch a i draci se nakonec museli z pouští stáhnout.

Když pak zemřel Aegon I., Vhagar podpálila jeho pohřební hranici. Ale protože Visenya moc nepodporovala jeho nástupce Aenyse (jehož měl s Rhaenys), odletěla na Vhagar na Dračí kámen, kde zůstaly po většinu Aenysovy nedlouhé vlády. Říká se, že odletěla plná zloby, a že když Vhagar prolétala před měsícem, zrudl. Až když zemřel i Aenys, okamžitě Vhagar osedlala a vyrazila na ní do Pentosu pro vlastního syna Maegora, aby se chopil koruny dřív než Aenysův syn Aegon. A tehdy započala Maegorova krutovláda. Mnoho lidí s Maegorem na trůně nesouhlasilo, především církev, jež vůči němu vyslala své Bojovníky víry, a Maegor kontrolu udržoval právě jen díky Balerionovi a Vhagar. Jenže o Vhagar přišel, když Visenya v roce 44 zemřela.

Vhagar pak žila devětadvacet let bez jezdce na Dračím kameni, později v Dračím doupěti v Králově přístavišti. Až v roce 73 ji osedlal princ Baelon Targaryen, syn čtvrtého targaryenského krále Jaehaeryse I., a vedl ji do další bitvy. Spolu s draky Caraxem a Vermithorem a s jejich jezdci spálili dornskou flotilu ve čtvrté dornské válce.

Ale v roce 101 zemřel a Vhagar se znovu ocitla bez jezdce. Dokud si ji neosedlala lady Laena Velaryon. V seriálu tvrdila, že v patnácti (seriálový rok asi 115), v předloze předtím, než jí bylo dvanáct (knižní rok 104). A velice si zamilovala létání. Když si potom vzala prince Daemona Targaryena, Vhagar se znovu podívala do Pentosu a dalších Svobodných měst a v knize se po narození Laeniných dvojčat vrátila zpátky domů, kde byla často k vidění nad Černovodným zálivem i se svou jezdkyní v doprovodu Daemona a princezny Rhaenyry. V seriálu se vrátila až po Laenině smrti, kterou si tam Laena dokonce zvolila v jejích plamenech.

Po smrti Laeny už ale Vhagar nezůstala bez jezdce dlouho. Osedlat si ji usmyslel desetiletý princ Aemond a také se mu to podařilo. A protože na začátku Tance draků byla Vhagar skoro stejně velká jako Balerion, a nejzkušenější a nejotrlejší ze všech draků, byl na ní děsivým soupeřem. Jak předvedl i v posledním díle první řady při potyčce s Lucerysem Velaryonem nad Bouřlivým koncem.

Snožár/Snojas/Dre­amfyre

Snožár se vylíhla během vlády Aegona I. Targaryena jako štíhlá, světle modrá dračice se stříbrnými detaily (tak patrně vypadá i v seriálu, jen za světla byla vidět pouze z dálky a velice krátce).

V roce 31 si ji přivlastnila Aegonova nejstarší vnučka, devítiletá Rhaena, která na ní po třech dalších letech mohla začít létat, jakmile Snožár dostatečně vyrostla. A dělala to velmi často a nesla velmi těžce, pokud nesměla. Což se stalo, když po smrti svého otce ke Snožár ztratila přístup, protože byla se svým bratrem-manželem, korunním princem Aegonem, na cestách bez draků, a hlavního města i trůnu se proti všem pravidlům chopil jejich strýc Maegor. Až o rok později se jim podařilo vplížit do Králova přístaviště. Rhaena pak odletěla na Snožár a Aegon na drakovi jejich otce.

Ani Aegon ani jeho drak Maegorovu krutovládu nepřežili, ale Snožár ano. Dokonce snesla několik vajec, které se staly předmětem značného zájmu. Když se například Rhaena po Maegorově smrti a korunovaci dalšího bratra, Jaehaeryse I., provdala za sera Farmana, ale lord Farman jejich přítomnost na svém panství nesnesl, cestovala po Západních krajinách. Zjistila přitom, že ji všude velmi rádi hostí, ovšem především kvůli zájmu o její vejce. Až když svou zoufalou situaci přiznala Jaehaerysovi, věnoval jí Dračí kámen, kde se mohla usadit i se Snožár a kde se její vejce vylíhla.

Poté Snožár žila na Rhaenině dvoře na Dračím kameni a Rhaena na ní často létala se svými přítelkyněmi. Ne tak se svým manželem, s nímž se velice odcizili. Jejich vztah a jeho zesměšňované postavení dokonce vyústily v to, že Rhaeniny přítelkyně otrávil a skočil z okna. Rhaena už ho přitom tou dobou tak nesnášela, že nechala jeho tělo rozsekat na krmení pro Snožár a ostatní draky z Dračího kamene.

Což byla jen další z řady krutých hrátek osudu. Brzy na to zmizela Rhaenina dcera Aerea na Balerionovi. Rhaena na Snožár více než rok pročesávala Západozemí. Marně. Aerea se nakonec vrátila sama, infikovaná jakousi děsivou nemocí, načež zemřela. Byla tak zpopelněna, jak je u Targaryenů zvykem, a Rhaena na Snožár vypustila její popel do větru, protože Aerea si podle ní přála letět. Poté se izolovala na Harrenově a nepřála si být s nikým kromě Snožár v kontaktu až do své smrti v roce 73.

Od té doby zůstávala Snožár bez jezdce, dokud se jí v jedenácti letech nechopila Viserysova dcera Helaena a naprosto si ji podle knihy nezamilovala. V seriálu ještě neletěla, ani výslovně nepadlo, že Snožár patří Helaeně, dračici jsme ale viděli. Zmínili ji ve druhém díle, když právě její vejce zamýšleli pro zemřelého novorozence Baelona a toto vejce ukradl Daemon, měla to být právě Snožár, kdo v jeskyni vyděsil malého Aemonda, když se v šestém díle vplížil do hlubin Dračího doupěte, a spolu s ostatními draky zelených přiletěla na pohřeb Laeny Velaryon.

Vermithor

Vermithor Bronzová fúrie zvaný podle bronzových křídel a značné děsivosti, když se rozzuří, se vylíhl ne dlouho po Snožár, protože touto dobou mu má být skoro sto let. A jelikož byl dlouho zvyklý na jezdce a život na královském dvoře, toleruje přítomnost lidí, pokud ho neprovokují.

Není také divu. Jeho prvním jezdcem byl král Jaehaerys I., který si ho osedlal v roce 48, když vznesl své nároky na železný trůn po záhadné smrti Maegora Krutého. Poté na něm přiletěl do Králova přístaviště, aby se trůnu chopil doopravdy, místo v Dračím doupěti ho ustájil přímo v Rudé baště a často na něm podnikal své královské cesty se svou sestrou-manželkou Alyssane a její dračicí Stříbrokřídlou. Ostatně Vermithor a Stříbrokřídlá byli partneři.

Když v roce 103 Jaehaerys zemřel, Vermithor se ocitl bez jezdce a žádný se ho nepokusil osedlat po celou vládu Viseryse I. Vermithor tak žil na Dračím kameni až do chvíle, kdy se během Tance draků rozhodlo, že by žádný drak neměl přijít nazmar. Jen v seriálu se ještě stihl předvést i se svým mocným plamenem v poslední epizodě první řady, kdy se za ním do jeho doupěte vydal Daemon.

Caraxes

Přezdívaný Krvavý červ, tedy červený, obrovský a štíhlý, jak ho známe, se musel vylíhnout někdy v prvním století vlády Targaryenů a zažil toho mnohem víc, než co zatím ukázal seriál.

V roce 72 si ho přivlastnil korunní princ Aemon Targaryen, původní dědic Jaehaeryse I., jako nejlítějšího ze všech mladých draků v Dračím doupěti. Od té doby rád létal se svými mladšími sourozenci Baelonem a Alyssou. Také pokřtil Caraxe bitvou, když na něm v roce 83 vyrazil proti dornské flotile ve čtvrté dornské válce. A o devět let později vyrazil do dalšího, osudového boje. Myřané zaútočili na Tarth, Aemon na Caraxovi odletěl ostrovu na pomoc. Jenže když přistál v táboře lorda Tartha a Caraxes se začal krmit ovcemi, myrský zvěd princi prostřelil šipkou z kuše hrdlo.

Nového jezdce pak získal Caraxes až o 13 let později v roce 105, když si ho osedlal Aemonův synovec (Baelonův a Alyssyn syn) Daemon. Ten na něm létal velmi často, vyrazil s ním i do další války, na Kamenoschody. Poté s ním překročil i Úzké moře po své svatbě s lady Laenou Velaryon. A na začátku Tance draků tak byl Caraxes víc než připravený do dalších bojů.

Meleys

Dračice přezdívaná Rudá královna podle šarlatových a růžových blan na křídlech, a měděného hřebenu, rohů a drápů, jak jsme mohli vidět i v seriálu, bývala jedním z nejrychlejších draků. Jen s roky víc a víc lenivěla – akorát jí neubíraly na děsivosti, prohnanosti a zkušenostech.

Vylíhla se někdy během prvního století vlády Targaryenů. Žila v Dračím doupěti a v roce 75 si ji přivlastnila princezna Alyssa Targaryen, která byla vášnivým letcem. Například si připoutala svého devítidenního syna Viseryse k hrudi a proletěla se s ním, a totéž pak udělala i s druhorozeným Daemonem, navzdory všem radám mistrů.

V roce 84 ale Alyssa zemřela (v seriálu nejspíš o něco později) a tři roky nato si Meleys přivlastnila její neteř, princezna Rhaenys. Ta na Meleys létala se svým dědečkem Jaehaerysem na královských cestách, a když si v roce 90 brala lorda Corlyse Velaryona, trvala na tom, že na svatbu se dostaví na dračím hřbetu. A poté na něm vyrážela při každé příležitosti. Viděli jsme to například, když letěla na svatbu svého syna, a když se s Meleys nekompromisně probourala podlahou v Dračím doupěti při korunovaci Aegona II. To je sice pouze seriálová, zato velmi silná scéna. Jednou z hlavních příležitostí na zkušené Meleys vyrazit, nicméně byl Tanec draků.

Syrax

Syrax je nám velmi dobře známá dračice Rhaenyry Targaryen. Je pojmenovaná po bohyni z Valyrie a i kniha mluví o jejích žlutých šupinách, velikosti a impozantnosti. Seriál nerozváděl její a princeznino dětství, jen kniha říká, že Rhaenyra ji poprvé osedlala v sedmi letech a že ji pojmenovala, když byla dračice mladá. Tedy se patrně nevylíhla z vejce vloženého do Rhaenyřiny kolébky, ale Rhaenyra si ji vybrala. A neměla žádného předchozího jezdce.

Během vlády Viseryse I. tak Syrax s Rhaenyrou často brázdila oblohu, a dračice dokonce snesla několik vajec. Podle knihy mezi ně mohou patřit vejce věnovaná Rhaenyřiným synům, určitě mezi ně patří vejce pro Daemonovu dceru Rhaenu, která touto dobou svého draka nemá. A rozhodně je to ohromná, bojeschopná dračice, jejíž křídla ještě uvidíme.

Kouřomoř/Moře­dým/Seasmoke

Kouřomoř se vylíhl někdy před koncem prvního století za vlády Jaehaeryse I. jako světle stříbrošedý, hbitý drak, jehož jsme krátce viděli v boji na Kamenoschodech nebo při cestě na svatbu Laenora Velaryona s Rhaenyrou Targaryen (v předloze se války na Kamenoschodech neúčastnil).

Přivlastnil si ho totiž Laenor a Kouřomoř se stal jeho pýchou a vášní, ač nikdy příliš nevyrostl. Po Laenorově smrti – v seriálu po útěku se uhnízdil na sopce na Dračím kameni a téměř dekádu zůstal bez jezdce, než si ho během Tance draků našel nový.

Sluncežár/Slun­cejas/Sunfyre

Přezdívaný Zlatý, údajně nejkrásnější drak ve známém světě. Viděli jsme ho zatím jen velmi krátce při pohřbu Laeny Velaryon. Víme ale, že to je zlatý drak se světle růžovými blánami, v předloze i se zlatým plamenem, neboť tam mívají dračí plameny často i jinou než „klasickou“ barvu, obrovský a těžký, schopný bojovník i přes své mládí.

Osedlal si ho Aegon Targaryen, syn Viseryse I. Vylíhl se totiž na Dračím kameni, kde si ho Aegon vybral, a na začátku Tance draků už to byla bestie, s níž byl připraven vytáhnout do boje – a také bestie, již si zvolil do svého osobního znaku, aby odlišil svou zástavu od zástavy rodu Targaryenů, když se boje rozpoutaly přímo v jeho středu.

Vermax

Vermax se vylíhl z vejce darovaného Jacaerysu Velayronovi nedlouho po jeho narození a na začátku Tance draků byl dostatečně velký, aby na něm mohl létat. V seriálu jsme zatím v šestém díle viděli, jak se s ním opatrně sbližoval, a že je světle zelený s růžovými blánami, rohy a hřebenem, což kniha neupřesňovala. Co nám ale zatím seriál neukázal, je, že Vermaxovi se vůbec nelíbí sníh a chlad, a když se dostane do jejich blízkosti, vyvádí. Přičemž aktuálně na něm Jacaerys míří rovnou na Zimohrad.

Arrax

Arrax se vylíhl z vejce darovaného Lucerysi Velaryonovi nedlouho po jeho narození a na začátku Tance draků byl dostatečně velký, aby na něm mohl létat. Jen stále velmi mladý, pětkrát menší než Vhagar. Knihy nepopisují jeho podobu, ilustrátorům autor prozradil, že byl perleťově bílý se žlutým plamenem, zlatýma očima a zlatou hrudí, v seriálu působil velmi světle až bíle, ale s blánami a hřebenem spíš do červena.

Viděli jsme ho tam pouze v jednom případě, kdy následoval svůj knižní osud. Po konfrontaci v Bouřlivém konci na začátku Tance draků se Arrax se svým jezdcem střetl s Vhagar s princem Aemondem na hřbetě. A malý, mladičký drak neměl žádnou šanci obstát proti staré, protřelé dračici.

To však nejsou všichni draci, kteří v tomto období žili v Západozemí. V poslední epizodě jsme o některých dalších i slyšeli. Ale protože se žádný z nich neukázal, uvedeme je až ve druhé části přehledu.

Foto: HBO