Přehled draků žijících před seriálem

Seriál Rod draka představil celou řadu malých a velkých draků. Ještě před ním ale v Západozemí žili i někteří další. Pojďme si je představit.

Ačkoli draci žijí velice dlouho a je velice těžké je zranit, do doby seriálu už jich mnoho stihlo zemřít. Vlastně skoro všichni, pokud zahrneme i draky Valyrie padlé během zkázy a krvavého století po ní. O těch jsme se ovšem nic nedozvěděli na rozdíl od některých dalších, zejména v Západozemí. Ne všichni sešli násilně, ale i tak není od věci si před druhou řadou, která se bude zaměřovat na krutou válku vedenou z dračích hřbetů, připomenout, že i draka jde zabít.

Urrax

Tento drak je předmětem legendy. Nicméně není vůbec vyloučeno, že mohl skutečně žít v Západozemí už v době Prvních lidí. Neexistují jednoznačné, věrohodné záznamy o tom, že tam tehdy nebo ještě před příchodem Prvních lidí draci žili. Jenže dračí kosti se nachází po celém světě i v místech, kam Valyrie nikdy nedosáhla, a mnozí učenci předpokládají, že draci byli mnohem rozšířenější, než by byli Valyrijci ochotní přiznat.

Pokud tedy Urrax žil, mohlo to být kdesi v Rovině. Podle legendy ho totiž zabil Serwyn, patrně válečník z Roviny. Některé verze legendy ho považují za gardistu Aegona I. Targaryena, což je prokazatelně chybné. Navíc i o ostrůvku, na němž stojí ve Starém městě Vysoká věž, se říká, že tam kdysi dávno byli draci a Hightowerové nebo někdo jiný je vyhnali. A jak že ho Serwyn zabil?

Měl se k němu připlížit schovaný za svým štítem vyleštěným do obrovského zrcadla. Když se na něj drak podíval, měl pak vidět jen svůj odraz a nezaútočit, což dalo Serwynovi možnost mu vrazit oštěp do oka. Nutno podotknout, že stejnou taktiku si vyzkoušel i ser Byron Swann při Tanci draků proti dračici Syrax, ale ta z nějakého důvodu viděla jen rytíře schovaného za vyleštěným štítem a spálila ho na uhel.

Terrax

Terrax žil v nespecifikované době přímo ve Valyrii, a pokud nezemřel stářím dřív, zabila ho nejpozději zkáza Valyrie. Patřil Valyrijce Jaenaře Belaerys, která na něm vyrazila prozkoumat jižní kontinent Sothoryos.

Když se ale s Terraxem po třech letech vrátila, tvrdila, že našli jen nekonečné džungle, pouště a hory, a že Sothoryos je od severu na jih stejně velký jako Essos ze západu na východ a je zemí bez konce, protože na jižní pobřeží nenarazila. Přičemž stejně tak nikdo neví, kde na východě končí Essos.

Balerion

Přezdívaný Černý děs po svých černých šupinách, křídlech a ohni, v němž někdy vířila červená (v knize draci často chrlí plameny i jiné než „klasické“ barvy). Byl pojmenovaný po bohovi z Valyrie, kde se vylíhl a odkud ho spolu se čtyřmi dalšími draky přivezl Aenar Targaryen, když se přestěhoval dvanáct let před zkázou Valyrie na Dračí kámen. Ostatní čtyři ale pomřeli, takže nakonec byl Balerion posledním tvorem, který Valyrii zažil.

Proto byl také na vrcholu své síly neporazitelný. Dokázal tavit ocel a kámen, přetavit písek ve sklo. Byl svéhlavý, nebylo radno ho brát na lehkou váhu. Byl největší z draků, které Západozemí minimálně od dobývání vidělo. Rozpětí křídel měl tak obrovské, že jeho stín obestíral celá města, zuby dlouhé jako meče, čelisti dost široké, aby spolknul celého mamuta. Také přestal růst až v roce 93, když mu bylo víc než dvě stě let. To už byl netečný, těžký, sotva se dostal do vzduchu.

Není přitom známo, jestli a kdo na něm létal, než si ho někdy před svatbou se svými sestrami přivlastnil Aegon Targaryen, budoucí první král Sedmi království. Do války na něm však vyrazil ještě před dobýváním Západozemí. Po zkáze Valyrie se v Essosu rozhořelo šílenství, několik mocností, především Volantis, se snažilo Valyrii nahradit. Pentos a Tyroš proto nabídli Aegonovi spojenectví proti Volantisu a on souhlasil. Konkrétně spálil volatnskou flotilu útočící na Lys.

Teprve potom obrátil pozornost na západ, když králové ze Západozemí odmítali jeho výzvy, aby před ním poklekli, a naplánoval invazi. S malou armádou a velkým Balerionem vyrazil proti lordům Mootonům a Darklynům a oba zabil. A zatímco jeho manželky-sestry dobývaly další království, on zamířil k Harrenovu, kde v první bitvě sice zvítězili železní vedení syny Harrena Hoarea(ti tehdy centrální Západozemí ovládali), jenže Balerion je rychle na to spálil. A když se Aegonovi Harren odmítl vzdát, vypálil i Harrenov. Balerionovy plameny byly tak silné, že věže Harrenova začaly praskat, tát, zkroutily se do podivných tvarů, v nichž zůstávají dodnes.

Poté na Balerionovi vyrazil proti alianci království Skály a Roviny. Na Ohnivém poli si s draky svých sester připsal děsivé vítězství, když v ohni zmizely tisíce mužů a celá královská linie rovinských Gardenerů. Pak zjistil, že ze Severu vyrazil král Torrhen Stark, tudíž obrátil Baleriona do Říčních krajin. Se Starky alespoň k bitvě nedošlo, místo toho Torrhen poklekl. A poté odletěl do Starého města, kde se nechal formálně korunovat a triumfálně proletěl na Balerionovi nad ulicemi. Dva roky po korunovaci s Balerionem ještě ukončil potyčky o nástupnictví na Železných ostrovech. A k tomu měl Balerion pomoci i s jedním z nejznámějších symbolů vlády Targaryenů – jeho plamen prý roztavil meče Aegonových nepřátel, z nichž vykovali železný trůn.

Stejně jako draci jeho sester, Balerion a jeho jezdec se navíc účastnili i vleklé první dornské války. A když v ní přišla o život královna Rhaenys a její dračice, následovaly dva roky dračí zuřivosti, kdy Aegon podpaloval vše kromě Slunečního oštěpu, aby (neúspěšně) poštval Dorny proti svým princům. Než ho nakonec záhadný dopis od dornského prince přiměl souhlasit s mírem. Poté raději upevňoval svou pozici a novou říši a na Balerionovi často podnikal královské cesty. Což mu jednak umožňovalo zjistit spoustu věcí o poddaných a jednak pomáhalo zabraňovat možným rebeliím, když byl Balerion vidět.

Po smrti Aegona I. v roce 37 si Baleriona přivlastnil jeho mladší syn Maegor. Byl už dospělý, přesto se do té doby nepokusil najít jiného draka. Všechny ostatní považoval za nehodné své osoby. Nejprve Baleriona využíval ve službách svého staršího bratra a Aegonova nástupce Aenyse I. – když se například rozpoutala rebelie v Údolí, odletěl na něm do Orlího hnízda, aby ji zadupal. Jenže potom si bez povolení a k ohromnému rozhořčení církve vzal druhou manželku, zatímco jeho první, neteř Nejvyššího septona, byla živá a zdravá, a ocitl se i s drakem v exilu v Pentosu. Odtamtud se vrátili až po smrti Aenyse v roce 42, aby ukradl Aenysovým dětem železný trůn.

To vyvolalo otevřené církevní povstání. Maegor na něj rychle zareagoval. Nechal Baleriona vypálit Památeční septum a místo něj začal stavět Dračí doupě. V bitvách nemilosrdně pálil své nepřátele. Vypálil sídla Broomů, Doggettů, Falwellů a Lorchů, kteří se stavěli na stranu církve. Vyhrožoval ohněm i Starému městu, než mu ve strachu otevřelo brány. V bitvě u Božího oka také s Balerionem zabil svého synovce a Aenysova dědice Aegona a jeho draka.

Když pak v roce 48 zemřel, Dračí doupě ještě nebylo hotové a Balerion se vrátil na Dračí kámen. A tam si ho na konci roku 54 přivlastnila dvanáctiletá princezna Aerea, dcera onoho zabitého Aegona. Zkrátka na něj jednoho rána nasedla na nádvoří, protože byla na ostrovní pevnosti nešťastná, a zmizeli na více než rok. Když se vrátili, Aerea byla sotva schopná se na něm udržet, děsivě nemocná, umírala. I Balerion měl rány a jizvy, například obrovskou rozšklebenou ránu na levém boku, víc než dva a půl metru dlouhou, ze které stále tekla krev a která dýmala. Podle septona Bartha ho totiž Aerea nedokázala ovládat a Balerion s ní zamířil do svého rodiště ve Valyrii, kde v nebezpečném prostředí došli děsivých zranění a nemoci. Měl dokonce za to, že Aereu tam infikovaly jakési zbytky pokusů s krvavou magií.

Poté zůstal Balerion dlouho bez jezdce. Stal se prvním obyvatelem Dračího doupěte, kde měl určitou pozornost. Třeba princ Baelon ho praštil přes čumák, když poprvé vešel dovnitř, a jeho sestra Alyssa si ho chtěla zvolit, ale dračí strážci ji přesvědčili, aby to nedělala, protože je starý a pomalý. Ale nikdo na něm nelétal sedmatřicet let.

Nakonec získal posledního jezdce až v roce 93, když si pro něj přišel Alyssyn a Baelonův syn, princ Viserys. To už bylo těžké Baleriona probrat a měl potíže vzlétnout. Třikrát obletěli Královo přístaviště, a ač Viserys chtěl doletět až na Dračí kámen, bál se, že Balerion na to už nemá sílu. Načež o rok později Balerion zemřel.

Jeho lebku pak pověsili spolu s lebkami osmnácti dalších draků v trůní síni Rudé bašty, v seriálu k jakémusi oltáři mimo trůní síň, než je po pádu Targaryenů Robert Baratheon odstranil a uklidil do sklepení.

Meraxes

Meraxes pojmenovaná po jednom z bohů Valyrie se vylíhla na Dračím kameni během století krve, tedy po zkáze Valyrie a před dobytím Západozemí. Měla stříbrné šupiny, zlaté oči, v dospělosti byla dokonce větší než Vhagar, třeba dokázala spolknout celého koně. Ale menší než Balerion.

Ještě někdy před svatbou se svým bratrem Aegonem, budoucím prvním králem Sedmi království, si ji přivlastnila Rhaenys Targaryen. Ta zbožňovala létání, na dračím hřbetu strávila víc času než její sourozenci dohromady a prý chtěla na Meraxes vyrazit přes Moře zapadajícího slunce, aby zjistila, co leží na západě.

Akorát se tam nikdy nepodívala. Poté, co Aegon začal dobývat Západozemí, poslal své sestry-manželky zajistit nejbližší panství. Rhaenys a Meraxes se rychle vzdal Růženín, další v pořadí bylo Bouřlivé království Argilaka Durrandona. Cestou tam na pozemní armádu doráželi někteří bouřliví lordi, ale Meraxes je donutila k ústupu pálením lesa. A na to přišla Poslední bouře, v níž spálila Argilakův předvoj, jeho osobní gardu a po jeho smrti v boji na ní Rhaenys vyrazila do Bouřlivého konce vyjednávat s Argilakovou dcerou.

Potom se Rhaenys připojila ke svým sourozencům proti alianci Roviny a království Skály a Meraxes tak přidala své ničivé síly na Ohnivém poli, v jediné bitvě, do níž vyrazili všichni tři draci najednou, a v níž vyhladili rod Gardenerů a přiměli rod Lannisterů se jim vzdát. Pak se setkala se sourozenci znovu u Trojzubce, kde donutili pokleknout krále Severu. A poté vyrazila do Dorne.

V písčitém království však narazila jen na pevnosti s dětmi, ženami a starci, bez posádek. I ve Slunečním oštěpu čekala jen osmdesátiletá princezna Meria Martell. A ta se odmítla vzdát. Rhaenys jí přísahala, že se vrátí, ale musela se z nedobytého Dorne stáhnout. V takové situaci se nemohla prohlásit vítězem. Až v roce 4 začala první dornská válka, když se Aegon rozhodl neúspěch napravit.

Útok opět vedla Rhaenys na Meraxes, opět narážela na vyprázdněná sídla, ale tentokrát tam pozemní síly dosazovaly správce. Včetně Slunečního oštěpu, který opustila i Meria. V roce 10 se dostala k Peklolesu, kde byli na dračici dobře připravení. Stříleli po Meraxes ze škorpionů a trefili ji železným šípem do oka. Načež se Meraxes i s Rhaenys zřítila z oblohy.

Meraxes ihned zemřela, při pádu zničila nejvyšší hradní věž a část hradby. Jen není jasné, jestli ji Rhaenys přežila. Podle některých vypadla ze sedla a zabila se pádem, podle jiných ji Meraxes rozdrtila při dopadu. Existuje i varianta, že přežila.

Poté Targaryeni v Dorne brutálně vypalovali pevnosti po následující dva roky, než princ Nymor vyslal svou dceru do Králova přístaviště s nabídkou míru a s lebkou Meraxes. A Aegon, když si od něj přečetl dopis, souhlasil – podle mnohých v dopise stálo, že Rhaenys přežila, je mučena, a pokud přistoupí na mír, ukončí její utrpení. Ovšem nikdy se neobjevilo její tělo a zbytek těla Meraxes zůstal u Peklolesa, kde se pomalu proměnil ve vybělené kosti. Jen její lebka se připojila k dalším osmnácti na stěnách trůnního sálu Rudé bašty, odkud ji odstranil až Robert Baratheon po své rebelii.

Rychlostříbro/Stří­brokmit/Quicksil­ver

Quicksilver se musel vylíhnout někdy v době dobytí Západozemí. Kniha nepopisuje, jak vypadal, jen jeho jméno a barva jeho ohně – bledý a bílý, naznačuje, že měl pravděpodobně stříbrné nebo jiné světlé šupiny.

Jako dráče si ho přivlastnil starší syn Aegona I., korunní princ Aenys Targaryen, což ukončilo drby, že Aegon není jeho otcem. Ty vznikly kvůli Aenysovým věčným nemocem a neduživosti. Po smrti jeho matky Rhaenys byl třeba v tak špatném stavu, až se obávali konce. O Rhaenys se navíc vědělo, že má ráda pestrou, i mužskou společnost. Ovšem po sblížení s Quicksilverem konečně pořádně zesílil a drak se stal jeho milovaným společníkem.

Později na něm začal i létat a v roce 23 na něm odletěl se svým otcem do Dorne do Slunečního oštěpu na oslavu k desátému výročí míru mezi Dorne a Sedmi královstvími po konci první dornské války. Začal s ním létat i po královských cestách po říši. Když třeba v roce 37 Aegon I. zemřel, byl zrovna s Quciksilverem ve Vysoké zahradě. A v této tradici pokračoval i po vlastní korunovaci.

Brzy po jeho nástupu na trůn ale vypukly po říši rebelie, přičemž Aenys měl velký problém proti rebelům účinně zasahovat. Jedna třeba v Říčních krajinách. Když byl s Quicksilverem v Řekotočí, psanec Rudý Harren zabil lorda Qoheryse z Harrenova a zabral si hrad. Lord Tully chtěl, aby se Aenys vrhnul na Harrenov na drakovi jako kdysi Aegon I., ale Aenys odmítl. Prakticky utekl do hlavního města.

Hlavně ovšem v roce 42 zemřel a ač měl na trůn nastoupit jeho dědic Aegon, chopil se ho jeho bratr Maegor. Na začátku vlády se Maegorovi navíc podařilo získat i Quicksilvera a Snožár, dračici Aegonovy sestry-manželky, když oba draci zůstali během jeho puče ve městě, zatímco jejich jezdci byli v Západních krajinách. Než se po roce dokázali vplížit do města a draky si ukrást zpátky. Tedy Snožár se znovu shledala se svou jezdkyní a Quicksilver získal nového jezdce, když si ho Aegon osedlal.

Pouze sedmnáctiletý Aegon se poté rozhodl získat i ukradený trůn a shromáždil armádu. Jenže Maegor měl skoro stejně mužů a navíc Baleriona, čtyřikrát většího než Quicksilver. Když se proto střetli v bitvě u jezera Boží oko, Balerion popadl Quicksilverův krk do čelistí, urval mu křídlo a poslal ho volným pádem do jeho – i Aegonovy smrti.

Foto: Talpress, Alexandra Boshevska