Blair Underwood: Chci vyprávět příběhy

Blair Underwood se v rozhovoru pro server Moviefone rozpovídal nejen o tom, proč kývl na nabídku hrát v Quanticu a co si myslí o herecké kolegyni Priyance Chopře, ale také o roli v seriálu Agents of S.H.I.E.L.D., charitativním pořadu a o tom, jaké bylo budovat si kariéru coby herec černé pleti.

Blair Underwood má za sebou role v nejméně třinácti televizních seriálech, Právem v Los Angeles počínaje a Quanticem prozatím konče. V Quanticu hraje Blair instruktora CIA Owena Halla, který se po patnácti letech stále nevyrovnal se sesazením z pozice agenta. Mezi další významné role patří například Dr. Robert Reeds v Sexu ve městě, Simon Elder v Dirty Sexy Money nebo psycholog Andrew Garner v Agents of S.H.I.E.L.D. V roce 2007 se dal dohromady se spisovateli Tananarivem Duem a Stevenem Barnesem a společně dali vzniknout čtyřdílné knižní mysteriózní sérii detektivek o Tennysonu Hardwickovi, bývalém gigolovi, který se v Hollywoodu snaží prorazit jako herec. Jako producent Blair nyní rozjel charitativní pořad Give, který pomáhá zviditelnit úspěšné, ale méně známé nadace. 

Proč si ze všech nabídek vybral právě Quantico 

Quantico splňovalo všechny moje požadavky. Poslední seriál, ve kterém jsem hrál jednu z hlavních rolí, byl před pár lety Ironside. Dřete na tom – krev, pot a slzy – a pak to po třech týdnech vysílání stáhnou. Za tu dobu ani nestihnete získat diváky. Tak jsem si dal na rok pauzu a dělal jsem divadlo – na rok jsem se stáhl. Hrál jsem Othella v The Old Globe v San Diegu a se Cicely Tysonovou a Vanessou Williamsovou ve filmu The Trip to Bountiful.

V prosinci ten samý rok jsem pak natočil první epizodu Agents of S.H.I.E.L.D., ale byla to jen vedlejší role. Takže jsem se rozhodl, že pokud půjdu do dalšího seriálu, musí splňovat všechny požadavky: musí se už nějakou dobu vysílat, musí být úspěšný a postava musí být složitá a zajímavá. A to stačí. To byla všechna kritéria. A samozřejmě také dobrý scénář.

Quantico to splňovalo. Už se vysílalo a byl to hit. Zaznamenalo fenomenální mezinárodní úspěch, a to podle mě díky Priyance. Nyní se vysílá v 217 územích, což je po prvním roce nevídaný úspěch. Pak postava samotná; mluvil jsem s tvůrcem Joshem Safranem a producentem Nickem Pepperem a ti mi popsali, kam chtějí postavu směřovat. Vše dávalo smysl a výhledově mi to přišlo vzrušující.

O Owenu Hallovi

Owen rozumí utajeným operacím CIA, agendě, motivaci, modusu operandi a lžím. Jsme trénovaní špióni, lhaní je v CIA forma umění a je nezbytné. Jako instruktor má za úkol naučit nováčky jak podvádět a lhát, a to ve prospěch naší země, kterou tím chrání a slouží jí. Od předchozích rolí se liší v mnoha ohledech. Nejen samotná postava, ale i co se týká světa, ve kterém se teď nacházíme. Máme vedle sebe FBI, kde se naopak hraje na pravdu a spravedlnost.

Kolik toho z příběhu ví a co je skryto i před ním

Něco málo vím, jsem jako herec trochu napřed. Ale sami se to dozvídáme týden po týdnu, což je dobře. Myslím, že před lety bych se hádal, že musím vědět víc, abych tu scénu dokázal zahrát. Teď se mi naopak líbí, jak postupně týden po týdnu poodhalujeme, kdo je ta osoba. Jako bychom každý týden sloupli jednu vrstvu. Vím trochu víc, než co se odvysílalo, ale ne o moc. Ale určitě je tam spousta fascinujících a zajímavých situací a vztahů, třeba jako ten s Owenovou dcerou Lydií.

O Priyance Chopře

Ona byla dalším důvodem, proč jsem si seriál vybral. Líbilo se mi, že se seriál točí kolem tváře, která je pro americké publikum nová. Je samozřejmě známá po celém světě, ale sledovat, jak se na americkém trhu vynoří nová tvář, osobnost a talent, je senzace. Takhle ji vidím jako divák. Při natáčení je profesionálka. Jako indicko-americká herečka boří v mnoha směrech na americkém trhu hranice a dělá to moc dobře. Je naprostá profesionálka a v tom, co dělá, je dobrá.

O boření stereotypů pro afroamerické herce v televizních seriálech 

Už je to doba, začínal jsem před 31 lety. Jako první mě napadá Právo v Los Angeles. Moje postava měla po celou sérii mezirasový vztah. Teď se podívám na televizi a je to úplně normální, a také by to tak mělo být. Jako herec nebo herečka byste měli být schopni zahrát jakoukoli roli.

Důvodem, proč už to není nic zvláštního, je jak já říkám „efekt Shondy Rhimesové“. S úspěchem seriálů jako Chirurgové, Skandál nebo Vražedná práva díky nerasistickému obsazení neupozorňujeme na fakt, že tady je Američanka indického původu s bílým hercem nebo Afroameričan s bílým hercem. Jsou to lidé a na tom já jsem si postavil kariéru. Nemělo by to být hlavním tématem konverzace. Jen mě nechte být sám sebou.

Takhle se zrodil Sex ve městě. Nabídli mi roli už rok předtím, ale odmítl jsem, protože šlo o Samanthu a její zvědavost, jaké to je chodit s černochem. O to jsem neměl zájem. Ale pak přišli znovu a prodiskutovali jsme to, podobně jako pro seriály Dirty Sexy Money, V odborné péči a Nová dobrodružství staré Christine. Pokud budu hrát tuto postavu, půjde o to, jaké je to chodit s černochem, nebo to bude o tom, jaký ten muž je? A takový rozhovor jsme vedli před každým seriálem, který jsem zmínil, a dohodli jsme se, že půjde o postavu jako takovou.

O působení v Agents of S.H.I.E.L.D.

Agents of S.H.I.E.L.D. byl na mém seznamu přání. Všechno se vám nesplní, ale pamatuju si, že jsem si říkal: „V tom marvelovském světě bych si chtěl zahrát, v čemkoli.“ A jak se ukázalo, Ming-na Wen a já jsme spolu chodili na vysokou. Jsme kámoši z vysoké, ale neměli jsme ponětí o tom, že naše kamarádství mi roli nepřihrálo. Když jsme se bavili s tvůrci o mé roli, jí o mně ani neřekli. Myslel jsem, že jim předtím nadhodila moje jméno, ale řekla: „Ne, nevěděla jsem, že se mezi nás chystáš, ale vítej do party!“

Se ženou máme tři teenagery a moc mojí práce neviděli. Viděli všechna živá divadelní představení, ale z televize moc ne. Ale když jsem hrál v Agents of S.H.I.E.L.D., dívali se pořád. Bylo to pro ně cool.

O charitativním projektu Give

Z tohoto projektu jsem nadšený. Přivedl mě k němu můj obchodní partner Gary Reeves. Byl to jeho nápad. Začalo to nápadem, že bychom mohli udělat takový Shark Tank pro charity; zjistit, jak by o sobě nadace mohly dát vědět, ale také jim nakouknout pod pokličku, jak charity a nadace fungují a jakým způsobem jsou řízeny. Víme, že všechny odvádějí dobrou práci, ale je to nevalný byznys.

Takový byl původní nápad a postupně se z toho stalo současné Give. Každý díl představuje dvě charity a dvě nadace. Máme hlavní nadaci, která nás sponzoruje a obvykle darujeme 50 tisíc dolarů, někdy 30 tisíc. A v každé epizodě máte jednu celebritu. Navštívíme dvě charity, prozkoumáme je a zjistíme, v čem by potřebovaly pomoct. Na konci dílu je pak vždy nějaký dar.

Zatím to byla pokaždé finanční pomoc, ale kromě toho máme experty, kteří vědí, jak založit nadaci. Často se potkáte s charitami nebo neziskovými organizacemi, které mají srdce na pravém místě, ale lidé, co je řídí, nemusí nutně vědět, jak je řídit co nejefektivněji. A tak potom vstupujeme do hry my, abychom jim poradili.

Sponzorem dílu, který teď budeme o víkendu natáčet, je Ford, takže budeme darovat auto. Ale není to „jen“ auto, protože to bude pro nadaci, která přepravní prostředek potřebuje. Moje produkční společnost Interpid bude spolu s Bungalow Media koproducentem. Začali jsme vysílat před třemi týdny a máme zaručených 26 týdnů vysílání.

O psaní knižní detektivní série o Tennysonu Hardwickovi 

Nové příběhy nemáme v plánu. Napsali jsme dohromady čtyři knihy a myslím, že po literární stránce jsme Tennysona vyčerpali. Nicméně jim chci dát nějakou filmovou nebo televizní tvář, takový je plán. Na psaní se mi nejvíc líbilo, že jsem prozkoumával svoje tvůrčí schopnosti. Ale také spolupráce. Herci jsou často středem pozornosti, ale všechno je o spolupráci. Za kterýmkoliv seriálem stojí 200 lidí. A tak se mi líbila představa literární spolupráce se dvěma vynikajícími spisovateli, Tananarivem Duem a Stevenem Barnsem. Společně jsme vymýšleli, o čem budou jednotlivé příběhy a pak celá série. Potom jsem se jim klidil z cesty, protože samotné psaní už je jejich parketa. Představa byla taková, že oni se postarají o psaní a já dohlédnu na filmová práva.

O budoucích projektech

Pořád chci vyprávět příběhy. Nemusí to být z pozice herce, režiséra nebo producenta, ale chci vyprávět příběhy, které něco změní. Další film, na kterém jsem se podílel jako výkonný producent, byl dokument s názvem Olympic Pride, American Prejudice. Všichni vědí o Jessem Owensovi, který byl nejúspěšnějším atletem na Letních olympijských hrách v Berlíně v roce 1936 – nacistické olympiádě. Tohle je příběh o zbylých sedmnácti afroamerických atletech, o kterých jsme neslyšeli. Zapomnělo se na ně.

Těchto osmnáct afroamerických atletů nebylo, na rozdíl od ostatních olympioniků, pozváno v roce 1936 prezidentem Rooseveltem do Bílého domu. Ale minulý měsíc pozval první afroamerický prezident Barack Obama všechny olympioniky z Ria a kromě toho posmrtně ocenil těch osmnáct afroamerických atletů a promítl zmíněný dokument. Byly pozvány i jejich rodiny, bylo to úžasné. Takže řekněme, že bych chtěl vyprávět příběhy, které jdou za hranici zábavy, které skutečně pomáhají. A jako v případě tohoto dokumentu zanechat nějaký odkaz. Máte z toho dobrý pocit. Návratnost nemusí být v penězích. Stojí to za to.

Zdroj: Moviefone.com