Herec Russell Tovey se rodičům se svou homosexuální orientací svěřil v 18 letech. V rozhovoru pro Entertainment Tonight mluví o tom, jaké je to hrát role gayů, v čem se liší natáčení Quantica od jiných seriálů, ve kterých hrál, a o svých nejnovějších projektech.
Pětatřicetiletý britský herec Russell Tovey, jehož herecká kariéra začala v jedenácti letech, se dostal do povědomí diváků jako vlkodlak George Sands v televizním seriálu stanice BBC Being Human. Jeho další velkou seriálovou rolí byl Kevin Matheson v americkém seriálu Looking o partě homosexuálů žijících v San Franciscu. Seriál byl po dvou sériích zakončen celovečerním filmovým speciálem. Svou současnou seriálovou roli, Harryho Doylea v Quanticu, popisuje jako „pouličního zlodějíčka podobného Artfulu Dodgerovi, ale také gentlemana typu Thomase Crowna.“
Kromě seriálů má za sebou nespočet divadelních rolí; v současné době hraje v Královském národním divadle v Londýně ve hře Angels in America. Na konci loňského roku měl v Británii premiéru jeho nejnovější film The Pass, kde hraje profesionálního fotbalistu, který se odmítá přiznat k homosexualitě.
Na cestách dělá Russellovi společníka jeho tříletý francouzský buldoček Rocky, kterého bere s sebou i na natáčení Quantica. Je vášnivým sběratelem současného umění a kdykoliv má čas, zajde do galerie.
Gratuluji k roli v Quanticu. Hrál jste tady v Americe už v seriálu Looking, ale to bylo HBO. Teď jste v celostátní televizi v hlavním vysílacím čase. V čem je tato zkušenost pro vás jiná?
Natáčíme déle. Quantico má 22 epizod a druhá série Looking měla 10. Ale jinak je to stejné. Pořád je tu catering. Natáčíme denně spoustu hodin. Rozdíl je v tom, že u všech seriálů, ve kterých jsem byl předtím, jsme nejprve natočili celou sérii a pak se přešlo k post-produkci. O několik měsíců později, když bylo vše hotovo, se seriál vysílal. Ale teď se seriál vysílá mezitím, co natáčíme. Určitě je to stres navíc. Když nemáte hotovou scénu, musíte točit dál. Nemůžete ji dotočit o pár týdnů později, protože o pár týdnů později to bude v televizi. Je to vyčerpávající, protože některé dny skončíte brzy a někdy točíte třeba do tří do rána. Ale určitě je něco vzrušujícího na tom točit seriál, který se vysílá za chodu.
Je to moje první zkušenost. Zatímco se díly vysílají, jsem na sociálních sítích, na Twitteru a Instagramu, protože mě zajímá, co si diváci myslí o Harrym Doyleovi. A třeba mě ovlivní jejich názory. Tohle je pro mě něco nového, neotřelého. Je to podobné jako na divadle, kde vám reakce publika v průběhu vystoupení říkají, jaká hra je.
Zase hrajete Brita. Máte chuť si zahrát i Američana?
No jasně. Zrovna jsem hrál na Broadwayi v představení A View from the Bridge, kde jsem hrál Američana, a dalším představením, které chystám v Londýně, je Angels in America, kde hraju Joea Pitta, který je rozhodně Američan, je mormon. V seriálu jsem Američana ještě nehrál, ale určitě bych s tím neměl problém. Harry je Brit už ze své podstaty.
Jak jste na tom s přízvukem?
Britským přízvukem? Myslím, že ho docela zvládám. Ačkoli na tom pořád makám.
A co americký přízvuk?
Dobrý! Velmi dobrý! Mimořádný, nepoznali byste to. Když jsem předloni účinkoval v jedné hře, mluvil jsem s americkým přízvukem všude, při nakupování a tak – což otravovalo hlavně moje kamarády – dokud mě někdo, kdo mě poznal, nenačapal. A to je potom trapas. Ale povětšinou jsem myslím prošel. Asi mě považovali za rodilého mluvčího. Neptali se mě, ze kterého města pocházím, to bych pak totiž narazil, protože místní geografii neznám. Řekl bych, že jsem z Ohia, a kdyby se zeptali, z jakého města, asi bych odpověděl, „No…já…nevím. Z města Ohio?“ Musím na tom zeměpise pro své vymyšlené americké alter ego zapracovat.
Máte nějaká slova nebo fráze, na kterých se při procvičování amerického přízvuku pořád zasekáváte?
Před pár lety ještě ano. Myslím, že britský přízvuk už mám standardní. Ale jsem z Essexu a tam nevyslovujeme „th“. Třeba když říkáme „threw“, vyslovíme to „frew“, jako kdyby na začátku bylo „F“. Takže když jsem mluvil s americkým přízvukem a došlo na slovo s „th“ na začátku, vyslovil jsem to jako „f“. To byla překážka. Slovo „been“ jako v „where I’ve been“ jsem vyslovoval „bíííín“ a zdůraznil jsem ho – vy to vyslovujete jako „bin“ nebo „Ben“. To lidi vždycky poznali. Jindy jsem na natáčení měl slovo „tinitus“, což je odborný název pro hučení v uších, a nikdo mi nerozuměl, protože jsem ho vyslovoval jinak. Takže pár bot jsem udělal a lidi se mě potom ptali, odkud jsem.
Má vaše americké alter ego i americké jméno?
Je to Russ. Myslím, že Russ zní víc americky než Russell. Nebo možná Ross, protože to mi většinou napíšou na kelímek, když si požádám o kafe americkým přízvukem.
Také bych chtěl mluvit o filmu The Pass. Skvělá role.
Díky. Původně je to divadelní hra, kterou jsme hráli v Royal National Theatre. Režíroval ji John Tiffany, a to je eso. Na Broadwayi režíroval The Glass Menagerie a Once, a teď zrovna režíroval hru Harry Potter, která je v Londýně fenoménem. A potom režíroval malé drama v divadle Upstairs v Royal National Theatre, a Duncan Kenworthy, který je producentem filmů Láska nebeská, Čtyři svatby a jeden pohřeb a Notting Hill, to představení viděl a řekl si, že z toho musí udělat film. Úžasné na tom účinkovat ve hře a pak ve filmu – z hlediska postavy – bylo to, že jsem znal svou roli Jasona lépe než kteroukoli jinou postavu, co jsem kdy ztvárnil. Protože když zkoušíte divadelní hru, intenzivně se zaměřujete na vývoj postavy, její historii a charakterovou studii, takže když pak odříkáváte ty věty, víte, v čem mají základ. Bylo skvělé natočit i film. Hrát toho chlápka mě bavilo.
Je neuvěřitelné, že jsme zahájili londýnský BFI Flare Gay and Lesbian Film Festival a nyní zahajujeme NewFest a pak uzavíráme Twist v Seattlu. Promítá se na spoustě festivalů a máme skvělé ohlasy. Jsem zvědavý, co na to řeknou lidé tady. Zcela zjevně je to hodně speciální. Je báječné, že jeho domovskou základnou jsou festivaly, ale nemusí u nich zůstat. Myslím, že by mohl zapůsobit stejně jako Weekend od Andrewa Haigha a další filmy o homosexuálech a lesbičkách – třeba Carol měl velký úspěch. Nebo Zkrocená hora. Líbilo by se mi, kdyby se našlo publikum, které by takový film absolutně nečekalo. Ve Velké Británii se natáčí hodně filmů o fotbale. Líbilo by se mi, kdyby na něj někdo narazil s tím, že očekává film například s tematikou hooligans, a pak odcházel z kina ohromený jeho pojetím.
— russell tovey (@russelltovey) 29. listopadu 2016
Na vteřinu se musím vrátit zpátky. Vy jste nechtěl zkusit, zda by se pro vás nenašla nějaká role v Harrym Potterovi, v té divadelní hře?
Nemám čas. Vlastně neměl jsem. Účinkoval jsem v View From the Bridge a pak hned přišlo Quantico, ale kdybych měl čas, určitě bych se ozval.
The Pass se zabývá několika tématy – etnicitou, náboženstvím, mužností a sexualitou. Když jste si hru poprvé četl, jak se vám zamlouvala?
Je to o někom, kdo si nikdy nepřipustil, kým skutečně je, kdo zvolil kariéru před osobním životem. A pak přišla chvíle, kdy by všechno mělo být růžovoučké, má peníze a slávu a může jen odpočívat, ale je ztracený. Říkal jsem si, že taková role bude výzva. A myslím, že poslední tabu ve sportech – obzvlášť britských – je, jestli jsou někteří hráči gayové. Žádný se ke své homosexualitě nepřihlásil. Třeba z hráčů Premier League nevystoupil žádný. Je zajímavé, když v umění takové téma naťuknete. Je v něm nevyužitý potenciál.
Jak v divadelní hře, tak ve filmu je vaše postava pořád nahá. Je těžší stát polonahý na jevišti před diváky, nebo ve filmu?
Nevím. Když ztvárňujete postavu, která sportuje, musí to působit věrohodně. Takže jsem se na to musel připravit. Na konci filmu jsem namakanější – což jsem normálně – než na začátku, takže jsme to točili pozpátku. Závěrečnou scénu jsme točili před Vánocemi a pak jsem musel změnit jídelníček, omezit některá jídla, hodně jsem cvičil, omezil cukr a měl jsem trenéra, abych získal tělesnou stavbu mladšího kluka, kterým jsem v úvodních scénách. Obarvil jsem se na blond, což lidé ve snaze napodobit Davida Beckhama tenkrát dělali. Na stejnou otázku se mě ptali i v rozhovoru pro Quantico. Je to tak, jak to je. Ale proč ze sebe nezkusit vytřískat co nejvíc. Když po vás budou chtít, abyste se svlékli, tak by to mělo k něčemu vypadat. Tyto postavy si to prostě žádají, ale příště můžu třeba hrát nějakého povaleče, který celý den jen sedí a cpe se brambůrky. Takové výzvě bych se postavil a přibral bych.
Mně to vážně problém nedělá, protože posilovna představuje velkou část mého života. Je to pro mě způsob, jak se odreagovat, ale protože jsem daleko od domova, tak je to také záliba a možnost, jak být mezi lidmi a vyčistit si hlavu. Někdy se při posilování učím scénář na další den. Posilovna se stala v mém životě ústředním bodem, takže těžké by pro mě bylo, kdybych si neudržoval fyzičku.
Jason má ve filmu dojemný proslov, ve kterém říká, že se nemůže veřejně přiznat k homosexualitě, protože je profesionálním hráčem fotbalu. Jak coming out ovlivnil vaši vlastní kariéru?
Co se kariéry týče, tak to byl přínos. Řekl bych, že díky tomu se moje kariéra rozvinula. V The Pass hraju jako homosexuál roli gaye. V Quanticu dává Harry rozhodně přednost mužům. V Angels in America hraju mormona, který je homosexuál, ale potlačuje to.
Máte občas obavy, že budete zaškatulkován, protože berete role gayů?
Ne, protože každý člověk je jedinečný. A stejně jako když ztvárňujete heterosexuála, nezaškatulkují vás za to, že hrajete jen jeden typ postav. Každá gay postava byla něčím zajímavá a žádná nebyla stejná. A žádná mi nepřišla stereotypní. Všichni homosexuálové, které jsem hrál, byli vždycky v něčem jiní, vybočovali z řady. Jsou milióny dalších postav, jak homo tak hetero, a pokud mě osloví, tak je vezmu.
To rád slyším, protože se říká, že herci se bojí přiznat k homosexuální orientaci, protože se bojí, že pak budou obsazováni už jen do rolí gayů.
Ale existuje spousta skvělých gay rolí. Je tolik postav, které zrovna náhodou představují homosexuály, ale jsou unikátní, takže já si říkám, jak můžete být zaškatulkovaný, když hrajete takové náročné role, ať už je jejich orientace jakákoliv.
Znamená pro vás jako gaye role homosexuála něco jiného?
Určitě ano. Víc se do ní dokážu vžít. Takový jsem a víc se ztotožním s instinkty homosexuálního muže než heterosexuála. A chci, aby to působilo tak, že to pro mě něco znamená a je pro mě důležité, abych to předvedl dobře.
A je za tím i vědomí, že to musíte předvést dobře jako zástupce homosexuální komunity, nebo protože se o tom budou bavit lidé na Twitteru?
Já to dělám kvůli sobě. Samozřejmě máme i svoje publikum, ale já to dělám, protože jsem perfekcionista a miluju hraní. Chci být skvělým hercem, ať už jde o roli gaye, heterosexuála, vetřelce, obra… Fanoušci sci-fi jsou nejvěrnější, nejúžasnější a nejpropojenější skupinou lidí, co jsem poznal. Takže hrát ve sci-fi filmu by pro mě byl větší stres než hrát gaye.
Russell Tovey v seriálu Looking. Foto: HBO
Nemůžu vás nechat jít, aniž bych se nezeptal na Looking. Ta scéna, kde Kevin s Patrickem odcházejí z kavárny, rve srdce. Byl jste zklamaný, že neskončili spolu?
Já to chápu tak, že scenáristé od začátku chtěli, aby Patrick skončil s Richiem. Kdyby seriál neukončili tak brzy, mohl to být Božský a Aiden ještě několik sérií. Bude s panem Božským, což by znamenalo se mnou? Bude s Aidenem, což byl Richie? Myslím, že protože seriál byl krátký a pak na něj navazoval film, museli se k tomu dostat rychle. Ale nakonec to pro mě bylo dobře, protože jsem v té době hrál na Broadwayi v A View from the Bridge. Takže jsem po nedělním představení lítal do San Francisca, přiletěl ve čtyři ráno, točil celý den a pak letěl zpátky, protože v pondělí se netočilo. A v úterý jsem pak zase měl představení. Mám pocit, že kdyby chtěli, aby se moje postava v Patrickově životě vyskytovala víc, tak pochybuju, že bych to zvládnul. Pro mě tedy bylo šťastné řízení osudu, že to skončilo takhle.
Víme, že Kevin mířil s Jonem do Londýna. Kdyby se natočil o Kevinovi spin-off, co by teď dělal?
Myslím, že by se rozešel s Jonem a nejspíš by teď spal s nějakým pornohercem. Má spousty peněz, ale neví co s nimi. Má hezké auto. Myslím, že dobrých pár let bude trochu otupělý po zážitcích ze San Francisca a pak… Nevím, co se stane. A pak bude v pohodě a pojede někam jinam. Myslím, že skončí někde v horách a bude lyžařským instruktorem. A v týdnu, kdy se bude pořádat lyžování pro homosexuály, se nejspíš s několika z nich vyspí.
Myslíte, že je možné vytvořit seriál jako Looking, zaměřující se na život homosexuálů, který by zaujal širší, převážně heterosexuální obecenstvo a vysílal by se déle?
Myslel jsem, že takové bude Looking. Mám pocit, že ho za mnoho, mnoho let lidé objeví. Až mi bude padesát, šedesát, děcka se budou na ten seriál odvolávat s tím, že byl součástí jejich coming outu. Pamatuju se, že když mi bylo 16, díval jsem se v televizi na film Beautiful Thing a říkal jsem si, „Bože, co to je?“ Pak přišla máma, aby mi popřála dobrou noc, tak jsem to vypnul. A když jsem slyšel, že rodiče šli spát, zase jsem to zapnul, zavřel dveře, dal to potichu a díval se, a pamatuju si, že jsem měl pocit, jako by mě někdo vzal za ruku a já si říkal, „Tak takhle to je. To jsou přesně moje pocity.“ A řekl bych, že seriál Looking diváky také zasáhl. V San Franciscu jsem potkal sedmnáctileté, osmnáctileté lidi, kteří mi řekli, že díky tomu seriálu si uvědomili, kdo jsou. Natáčíme filmy a seriály, abychom bavili, ale neuvědomujeme si, že někdy lidem měníme život.
Zdroj: Entertainment Tonight
