V seriálu Revenge ji znáte jako „druhou“ Amandu Clarke. Nyní máte příležitost poznat i její jinou stránku, tu reálnou. Herečka Margarita Levieva pochází z Ruska, tehdy ještě SSSR. Od tří let mučila své tělíčko jako gymnastka, a když ilegálně imigrovala do USA, neuměla ani slovo anglicky. Zajímavé čtení a nový krásný photoshoot na vás čekají uvnitř článku.
Margarita Levieva nyní září v seriálu Pomsta. Za železnou oponou trénovala gymnastiku a později studovala newyorské univerzitě. Přeložili jsme pro vás rozhovor z ledna 2013.
Máš za sebou dlouho cestu, Margarito! „Ano. Vyrůstala jsem v St. Peterburgu a když mi bylo 11, přestěhovali jsme se do Ameriky, konkrétně do Brooklynu, New York. Neuměla jsem ani slovo anglicky. Od tří let jsem se v Rusku věnovala gymnastice, trénink byl nekompromisní. Takže když jsem přišla do USA, první místo, kam jsem šla byla gymnastická škola. Bylo to dlouho mou identitou.“
Jaké to bylo vykoupit se z bývalého SSSR? „V komunistickém režimu byla myšlenka, že si jsou všichni rovni a vláda všechno dotovala. Jako mladá dívenka jsem musela stát ve frontě na chleba. Musel se získat lístek na cukr, máslo, některé samozřejmosti pro lidi ve Státech byly tehdy luxusem. Měli jsme vratkou starou televizi, která měla dva kanály, protože vláda vše řídila v té době. Jeden kanál byl s politickou propagandou a druhý zábavný, což byly filmy vytvořené vládou.“
Mimo špatnou TV má Rusko záviděníhodné kulturní dědictví. „Cítím se velmi šťastná, protože jsem vyrůstala s uměním a literaturou jako součástí našeho každodenního života. Děti v Americe se bavily videohrami. Hry pro mě? Učení se zpaměti poezie s rodiči. A chození s dědečkem do Hermitage, kde jsme o víkendech studovali malíře. V šest jsme mohli recitovat Puškina. Stalo se mi to vynikajícím základem a jsem vděčná, že jsem poznala tak obrovskou historii, ale také ruskou literaturu. Kultura je bohatá.“
Kdy ses poprve otevřela herectví? „Hodně herců vypráví své zkušenosti, že viděli nějaký dobrý výkon a řekli si, že přestě to chtějí také děla. U mě to bylo v pěti letech, kdy jsem viděla balet Labutí jezero. Baletka se stala jednou z největších tanečnic na světě, stejně jako neuvěřitelnou umělkyní. Když jsem ji viděla, neviděla jsem ženský tanec, dívala jsem se umírající Černou labuť. Byla jsem natolik uchvácena, že jsem si řekla: Tohle budu dělat!“
Jaká byla tvá volba povolání? „Angličtina nebyla mou mateřštinou, a tak mi to přišlo jako sen přitažený za vlasy a už jsem si myslela, že se nikdy neuskuteční. Šla jsem na vysokou, ale nestudovala jsem divadlo. Protože jsme přicestovali jako ilegální imigranti, chtěla jsem dělat něco, co je praktičtější pro život. Vystudovala jsem ekonomii a potom psychologii. Pamatuji si, že jsem pak přijela domů za mámou a ukázala jí mé diplomy. Pak jsem si řekla, že teď konečně udělám něco pro sebe. Musím to zkusit, i kdyby se to ukázalo bezcenným nebo k ničemu. Tak jsem šla na hereckou školu.“
Tvé vzdělání je působivé, ale co některé životní lekce, které ses naučila mimo školu? „Někdy na vás v životě přijdou věci, které se zdají negativní nebo dokonce děsivé, ale mohou se prokázat jako magické události. Vím, že pokud se něčeho nebojím, na konci to na konci pro mě bude dobré.“
