Sherlock Holmes: Hra stínů (2011)

Leden 2012 není klíčovým měsícem jen pro druhou řadu seriálového Sherlocka, ale rovněž i pro českou kino premiéru již druhého filmového Sherlocka Holmese režiséra Guye Ritchieho s podtitulem Hra stínů. A právě k němu se náš web, vedle britského seriálu se snažící věnovat i dalším pohledům do světa tohoto nejslavnějšího detektiva, prostě nemohl nevyjádřit.

Originální název: Sherlock Holmes: A Game of Shadows
Premiéra: 16.12. 2011 USA/5.1.2012 ČR
Režie: Guy Ritchie
Scénář: Michele Mulroney a Kieran Mulroney
Hudba: Hans Zimmer
Hrají: Robert Downey Jr., Jude Law, Rachel McAdams, Noomi Rapace, Stephen Fry, Jared Harris, Kelly Reilly
Stopáž: 129 minut
Naše hodnocení: 70 %

Svou novou spektakulární verzi původních literárních příběhů o nejslavnějším detektivovi všech dob nám režisér Guy Ritchie poprvé představil již před dvěma lety. A přestože se tehdy jednalo o hollywoodský blockbuster jak má být, ve výsledku se první film od nádechu původních knih a povídek sira Arthura Conana Doylea neodkláněl tolik, jak mu to někteří konzervativnější fanoušci Petera Cushinga a Jeremyho Bretta často přisuzovali. A nyní se Ritchieho Sherlock Holmes a jeho neodmyslitelný společník doktor Watson konečně vrací. K tomu nově například s Holmesovým bratrem Mycroftem či především i ústředním rivalem profesorem Moriartym.

Zatímco první filmový Sherlock Holmes s Robertem Downey Juniorem a Judem Lawem své hrdiny a vizi jejich světa teprve představil a relativně pouze lehce naťukl, jeho aktuální pokračování se naopak, jak už to konec konců u hollywoodských sequelů bývá, konečně rozjíždí opravdu ve velkém, a to hned s nejikoničtější Holmesovou nemesis (přestože ta se v původních Doyleových příbězích objevila všehovšudy dvakrát), profesorem Jamesem Moriartym.

Druhý Holmes tedy má jak výborné ústřední duo, které si diváci zamilovali už před dvěma lety, tak i toho nejlákavějšího možného padoucha. První zklamání nového Ritchieho filmu tak přichází ruku v ruce s tím, jakým obloukem se jeho dvě ústřední postavy ke svému hlavnímu nepříteli propracovávají, tedy skrze mdlý případ ukrytého/unese­ného/naverbova­ného bratra francouzské cikánky, která, nehledě na to, že je ve filmu hlavní ženskou postavou, je v něm asi stejně tak důležitá jako Watsonův pes Gladstone, přestože na velkém plátně se na ni pochopitelně kouká o něco líp.

Spíše než logicky odvyprávěný příběh tak prostřední část filmu připomíná jakousi chaotickou změť situací vedoucích od jedné megalomanské akční sekvence ke druhé, ve kterých se Moriarty s Ritchiem snaží trumfnout nejmodernější výdobytky Vernova Ocelového města. Velmi podobně v těžišti těchto akčních scén funguje i samotný Holmes, jehož dedukční schopnosti tentokrát postrádají jakýkoliv onen „dedukční“ vývoj a jeho počínání tak ještě mnohem víc evokuje spíše superschopnosti komiksového hrdiny vsazeného do viktoriánské éry (spolu s vlastní obdobou Neových brýlí), než-li logicky podložená pozorování vypočítavého génia.

Sherlock Holmes: Hra stínů přesto celkově není takovým zklamáním, jakým se může z dosavadního textu zdát. Přestože na zasazení akčních scén do kontextu příběhu můžeme nadávat jak chceme, zábavné a poutavé jsou pořád, stejně jako i hlavní hrdinské duo, charismatický a důstojný protivník či brilantní Stephen Fry, jenž postavu Mycrofta Holmese dokonale vystihl v celé její nahotě.

Výborný je pak i samotný kontrast Holmese a Moriartyho, přestože v přímých konfrontacích (kde má Moriarty svého soka solidně na háku) občas drhne jejich nemalý věkový rozdíl, stejně jako by asi podstatně hůř fungoval i seriálový Moriarty, kdyby ho Moffat s Gatissem neomladili stejně jako jeho protipól. Avšak právě v závěrečném střetu těchto dvou postav, který je jako i samotná jejich symbolická šachová partie především strategický, spíše než fyzický, diváka zamrzí dosavadní spád filmu asi nejvíc. Celé finále Hry stínů, ať už z hlediska vykreslování postav či poměrně přesné (a v Ritchieho podání snad i první) adaptace konkrétních Doyleových témat, totiž teprve ukazuje, o kolik by celý film mohl být lepší, neotřelejší a chytřejší, kdyby se v jeho duchu nesl celý.

Toho se tak snad dočkáme v nějakém tom třetím dílu, kdy by se mimo jiné i Ritchie mohl vrátit ke svému ikonickému režisérského stylu, po kterém právě ve Hře stínů na úkor celkové spektakulárnosti tentokrát nejsou ani památky.

Trailer