Otázky a odpovědi výročního speciálu

Výroční epizoda seriálu Doctor Who s názvem The Day of the Doctor nám přinesla snad všechno, co jsme od ní mohli žádat, a ještě i pár věcí navíc. Vedle vzpomínání na uplynulých 50 let seriálu si ale zároveň neodpustila i pár otázek, které nás budou tížit v budoucnu. Jaké otázky to jsou a na jaké z nich si můžeme odpovědět už dnes?

Konec času

Přestože přesunout celou planetu Gallifrey je vskutku husarský kousek, není to poprvé, co se o to někdo pokusil. Jistě si totiž všichni vzpomínáme na poslední příběh desátého Doktora s názvem The End of Time, ve kterém se Gallifrey v poslední den války s Daleky přesunula do sluneční soustavy. Jak kontinuita tohoto příběhu ale zapadá do událostí výročního speciálu The Day of the Doctor?

Některé z klíčových události The End of Time i The Day of the Doctor se odehrávají v závěrečný den poslední Velké časové války a sem tam na sebe dokonce i vzájemně odkazují. V The End of Time je na Nejvyšší radě Pánů času řečeno, že Doktor získal Moment a chystá se s ním zničit Daleky i Pány času. Oproti tomu na válečné radě v The Day of the Doctor se zase prohodí, že válku teď musí vést oni, neboť „Nejvyšší rada má teď svých starostí dost“. Úplně současně ale klíčové události z obou příběhů přesto probíhat nemohly a něco se muselo udát před něčím.

Zatímco poslední den války Stevena Moffata je plný masivních bitev a gazilionů daleckých lodí, z posledního dne války v podání Russella T Daviese vidíme Gallifrey relativně ničím nerušenou. Ano, tyhle dva diametrálně odlišné obrazy sice můžeme svést na příběhovou diskontinuitu, s trochou fantazie ale můžeme zároveň říct, že bitva, kterou vidíme v The Day of the Doctor, skutečně započala až v průběhu posledního dne války a že prezident Rassilon chtěl transportovat Gallifrey k Zemi právě proto, že ona masivní flotila Daleků se k planetě teprve blížila. A to už smysl snad i celkem dává.

Rassilon se chtěl tedy s celou Gallifrey přiblížit k Zemi, což mu ale desátý Doktor překazil a planeta se tak vrátila na své místo, načež byla napadena očekávanou flotilou Daleků. Započala poslední bitva a těsně před zničením Gallifrey se u její oběžné dráhy objevilo třináct Doktorů (kterým porušení časového zámku zřejmě umožnili válečný Doktor a Moment), kteří Gallifrey zamrazili a ukryli do kapesního vesmíru.

Slovem „zamrazili“ lze předpokládat, že Gallifrey skutečně ztuhla v jednom časovém bodu a že až ji Doktor jednou najde a případně vrátí na své původní místo, čas na Gallifrey se rozeběhne přesně od svého posledního momentu v době války. Tady je navíc velmi zajímavým bonusem, že na této Gallifrey se bude nacházet nejen Rassilon, ale velmi pravděpodobně i Vládce, který se během finále The End of Time prostě vypařil a lze tak předpokládat, že ho Rassilon vzal s sebou na Gallifrey (pokud by si zde roli Vládce chtěl zopakovat sám John Simm nebo by se do příběhového mezičasu vloudila nějaká ta regenerace, to už je celkem vedlejší).

Ohledně samotného nalezení Gallifrey a vzkříšení rasy Pánů času už je to ale trochu složitější. Je tu totiž jistý rozkol jednak mezi radostí Doktora, že zachránil svůj lid, a jednak mezi jeho hrůzou z The End of Time, kde desátý Doktor popisoval, co z Pánů času válka udělala a že se v jejích posledních dnech začal rapidně stírat rozdíl mezi nimi a Daleky. Jak tedy Doktor s Gallifrey naloží, až ji konečně objeví, toť otázka. Ne však jedna z těch, které si tu budeme klást dnes.

Doctor Which?

Tahle otázka musela každému z nás hlavou prolétnout alespoň jednou. Doktor Matta Smithe je Doktorem jedenáctým, jistě. Díky existenci válečného Doktora mezi Doktorem osmým a devátým je však aktuální Doktor zároveň i ve svém již dvanáctém těle. Takže jak?

Jsou dvě možnosti, jak lze tuto problematiku vnímat. A s oběma se musíme odkázat na miniepizodu The Night of the Doctor, ve které osmý Doktor zregeneruje do válečného Doktora. Lektvar, který Sesterstvo Karnu připravilo pro osmého Doktora, tedy buďto vytváří samostatnou regeneraci jakoby „kouzlem“ a nebere tudíž žádnou regeneraci z Doktorových zásob (toto by dávalo smysl i vzhledem k tomu, že jakmile se válečnému Doktorovi podaří ukončit válku, ihned regeneruje), a nebo tento lektvar pouze vyvolává jednu regeneraci z oněch Doktorových zásob, výsledkem čehož by válečný Doktor byl skutečně Doktorem devátým, devátý desátým a tak dále. Proč ale na takovém číslování vůbec záleží? To nás přivádí k další otázce.

Jak je to s Doktorovými životy?

Už v klasických řadách Doctora Who bylo jasně stanoveno, že Páni času mají k dispozici „pouhých“ dvanáct regenerací, což znamená, že v jejich třináctém životě už je čeká skutečná smrt. I to je ale pořád celkem relativní, neboť se nejednomu Pánovi času podařilo toto pravidlo obejít a minimálně Páni času Rassilon a Vládce byli vzkříšeni během poslední Velké časové války, kdy pravděpodobně získali i zcela novou sadu regenerací.

Postupem času se proto tento regenerační cyklus začal chápat ne jako přírodní pravidlo, ale spíš jako jakýsi zákon kultury Pánů času. Tomu nahrává i fakt, že jedenáctý Doktor v seriálu The Sarah Jane Adventures uvedl, že může regenerovat víc než pětsetkrát (i když je zase otázka, jak moc se zrovna na tenhle informační zdroj můžeme spoléhat).

A tím se tedy obloukem vracíme k naší otázce první, a sice zdali nadcházející dvanáctý Doktor Petera Capaldiho je tedy poslední inkarnací z původně daného Doktorova životního cyklu. Steven Moffat několikrát nepřímo uvedl, že tomu tak je (tedy počítal válečného Doktora za Doktora devátého), a když se navíc TARDIS jednotlivých Doktorů začaly objevovat v okolí Gallifrey, jeden z Pánů času uvedl, že napočítal „všech třináct z nich“, jako kdyby víc Doktorů už být ani nemělo. Pokud tedy opravdu přijmeme ten fakt, že Capaldiho Doktor je posledním Doktorem z jeho původního životního cyklu, vyvstávají nám další dvě otázky. Zaprvé, kde vezme Doktor další své životy, a zadruhé, co bude sakra s tím Valeyardem?

Valeyard

O Valeyardovi jsme se na našem webu v rámci různých teorií zmiňovali již několikrát, pravdou ale je, že nikdo pořádně neví, jak tuto postavu uchopit. Valeyard byl hlavním protivníkem šestého Doktora ve 23. řadě původního seriálu, kde proti Doktorovi vedl soudní proces. Vládce Valeyarda tehdy popsal jako „sloučení všech temných stránek Doktorovy povahy z doby někdy mezi jeho dvanáctou a poslední inkarnací“.

Co to ale znamená? Pokud se budeme držet kontextu Doktorova cyklu třinácti životů, tato věta by mohla znamenat, že Valeyard by se zrodil někdy v době života dvanáctého a třináctého Doktora, ale sám by Doktorovou inkarnací nebyl (prostě by asi vyskočil z Doktora jako čertík z krabičky). Pokud ale akceptujeme fakt, že Doktor bude mít inkarnací více (a o tom tu snad nikdo nepochybuje), časový úsek „někdy mezi dvanáctou a poslední inkarnací“ se nám najednou začne značně rozpínat.

Pokud totiž bude mít Doktor ve výsledku inkarnací třeba padesát, Valeyard by mohl být kteroukoliv z nich a současný seriál by tuto postavu proto zatím vůbec nemusel řešit. Kde ale Doktor tyto další inkarnace vezme? K odpovědi na tuto otázku si musíme opět položit otázku další. Přitom ale slibuju, že tentokrát už poslední.

Koho hrál Tom Baker?

Obsadit do speciálu The Day of the Doctor Toma Bakera, představitele čtvrtého Doktora, muselo být pro Moffata až příliš lákavé z hned několika důvodů. Bakerův Doktor byl jednak tím nejoblíbenějším a nejikoničtějším z původních Doktorů, jednak to byl Doktor nejdéle působící (sedm sérií) a Baker je především tím vůbec nejstarším dosud žijícím představitelem této postavy. Když ale dáme veškeré to fanouškovské nadšení a výroční nádech stranou, co Baker v tomto speciálu vlastně dělal?

S jistotou můžeme paradoxně říct snad jen jedno. Postava, kterou jsme ve výročním speciálu v podání Toma Bakera viděli, skoro určitě není ta, která tohoto herce v seriálu Doctor Who proslavila. Z celého dialogu, který Baker s jedenáctým Doktorem vedl, to totiž naopak vypadá, že Baker, pokud je vůbec rovněž Doktorem, je až pozdější inkarnací, než je Doktor jedenáctý.

Jedenáctý Doktor říká, že by někdy v budoucnu mohl odejít do důchodu a stát se kurátorem Národní galerie. A přesně to, zdá se, udělal Tom Baker, který jedenáctému Doktorovi navíc říká, že by „v budoucnu mohl znovunavštívit své nejoblíbenější známé tváře“. A právě z toho vychází i teorie, která se mně osobně velmi zamlouvá a kterou bych celý tento článek rád uzavřel:

Doktorovi se podaří najít Gallifey v kapesním vesmíru a vrátit ji na její původní místo ve vesmíru. Tím se v podstatě stane spasitelem rasy Pánů času, která mu odměnou za to nejen že dodá zcela nový regenerační cyklus, ale konkrétně cyklus takových regenerací, které by nebyly náhodné a ze kterých by si sám Doktor mohl vybírat.

Tím by tak Doktor mohl znovunavštívit některé své „známé tváře“, jak to zmínil Tom Baker, a v průběhu času by si zvolil opět regenerovat i do něj – tedy znovu získat tvář čtvrtého Doktora. Vzhledem k Bakerovu kurátorství by však tato inkarnace nebyla jen tak ledajakou. A teď přichází ta část, která se mi nejvíc zamlouvá:

Tom Baker, takový, jak jsme ho viděli v závěru The Day of the Doctor, je zcela posledním Doktorem, kterého nečekají už žádné další regenerace a který tak svůj život dožívá jako kurátor britské Národní galerie.

No a řekněte. Není to takhle pěkné?