Zlatá společnost

Jedna z nejslavnějších žoldáckých armád se v seriálu dočkala nepěkného konce, ale zůstalo hodně, co o ní nebylo řečeno. Od jejího založení spojeného se slavnou rebelií proti Targaryenům, přes jejího drsného prvního velitele až po velké ambice a tajemství, ke kterým se připojila v knize.

Zlatá společnost je svobodná žoldácká společnost, kterou založil ser Aegor Řeka, urozený bastard Aegona IV. Targaryena známý též jako Hořkoocel. Považuje se za nejlepší a nejsilnější žoldáckou společnost ve Svobodných městech, za elitní soukromou armádu, někteří ji mají i za nejčestnější. Navzdory velmi známé nespolehlivosti žoldáků si Zlatá společnost zakládá na tom, že nikdy neporušila uzavřenou smlouvu. A na rozdíl od mnoha jiných je také snadno rozpoznatelná po celém známém světě. V knize má čistě zlaté praporce, v seriálu na nich má „svazek“ zlatých lebek pověšený z rudého oštěpu na tmavě fialovém poli, jejich motto zní „Naše slovo je stejně dobré jako zlato“ a jejich válečný pokřik je „Pod zlatem hořká ocel“ odkazující na jejich zakladatele. Jehož příběh je neméně známý.

Na počátku třetího století od dobytí Západozemí Aegonem Targaryenem rozpoutal urozený, legitimizovaný bastard Aegona IV., Daemon Blackfyre, rebelii proti svému polovičnímu bratru, vládnoucímu Daeronovi II. Targaryenovi. Za široké podpory značné části říše se chtěl chopit železného trůnu. Na Daemonovu stranu se přidal i Aegor Řeka, jejich další bratr. A když Daemon padl a jeho rebelie byla zadupána, utekl Aegor i s přeživšími Daemonovými dětmi, jeho vdovou a mnoha lordy a vojáky za Úzké moře do Tyroše.

V Tyroši se začal živit jako žoldák, jako většina příchozích rebelů. Jenže to také znamenalo, že tito exulanti se začali rozptylovat po celém Essosu, a to se mu nelíbilo. Rozhodl se proto založit vlastní žoldáckou společnost, aby je svázal dohromady, aby zůstali soudržnou armádou a aby sen, že dosadí Blackfyry na trůn, nezemřel. Jako žoldáci by navíc mohli v boji sbírat zkušenosti a peníze pro další rebelii. Tak se stalo v roce 212 po dobytí Západozemí a Zlatá společnost poté rychle získávala na oblibě.

Často si ji najímali pro boje po Essosu, nejčastěji ve Svárlivých zemích mezi Lysem, Myrem a Tyroší. Velmi se proslavila, když s ní uzavřelo smlouvu město Qohor a odmítlo ji dodržet, načež ho žoldáci ze Zlaté společnosti vyplenili a dokázali, jak se nebojí ničeho. K tomu si trvale zajišťovali určité pevné „jádro“, když syny a vnuky původních členů ze Západozemí, často vychovávali, aby se také stali jejich vojáky a přitom se pořád považovali za Západozemce.

Proto si také muži ze Zlaté společnosti raději říkají svobodné bratrstvo vyhnanců než žoldáci, ačkoli během poslední doby se k nim přidává mnoho mužů z poražených stran jiných válek a mnoho žoldáků z tuctu různých zemí, hledajících lepší příležitosti. Nyní se tito cizinci dokonce dostali na několik vysokých postů. Ostatně je docela těžké mít skutečný přehled, odkud kdo doopravdy pochází, protože ve svobodných společenstvech si mohou dát jakékoli jméno. Jsou ale stále velmi disciplinovanými vojáky, umí rychle postavit a zorganizovat vojenské tábory a přísně dodržují pravidla a hierarchii.

V jejím čele stojí volený kapitán-generál, dodnes byl každý z nich podporovatelem Blackfyrů ze Západozemí nebo jejich potomkem. Těmi známými jsou Aegor Řeka, Daemon Blackfyre (vzdálený příbuzný Daemona I. Blackfyra), Maelys I. Blackfyre, Myles Toyne zvaný Černé srdce. Kapitán-generála potom jde poznat nejen pro určitou okázalost, však všichni důstojníci rádi předvádí své bohatství, které žoldáci obvykle nosí všechno při sobě, včetně vykládaných mečů, zdobné zbroje, těžkých náhrdelníků, vybraného hedvábí. Často nosí i panské výkupné v podobě zlatých náramků, kdy každý symbolizuje rok služby. Ale jde ho rozpoznat i podle jeho stanu. Ten je ze zlatého brokátu, obklopený vždy kruhem bodců s pozlacenými lebkami předchozích kapitán-generálů.

Současným kapitán-generálem je Harry Strickland, zvaný Bezdomovec Harry, původně pokladník a ne zrovna nejlepší válečník, jehož prapradědeček patřil k zakladatelům. Pod ním slouží hlavní důstojníci, kteří velí jednotlivým oddílům, nyní jsou to všichni západozemští rytíři v exilu – Laswell Peake, Marq Mandrake a Tristan Řeka. Mezi další důstojníky patří velitel lučištníků, nyní Černý Balaq z Letních ostrovů. Velitel zvědů, nyní Lyséňan Lysono Maar. Pokladník, nyní Volanťan Gorys Edoryen.

Celkem pak velí deseti tisícům vojáků včetně pěti stům rytířů, z nichž každý má po třech koních a panoše s vlastním koněm, dvěma tuctům válečných slonů a tisícovce lučištníků. Z nich třetina používá kuše, další třetina dvojitě zakřivené luky běžné pro Essos, západozemští tisové dlouhé luky a padesátka ostrovanů z Letních ostrovů, těch vůbec nejlepších lučištníků známého světa, jejich slavné velké luky ze zlatostromu. V seriálu je ovšem s těmito čísly rozpor. Ve čtvrté řadě Davos Mořský prohlásil, že má Zlatá společnost 10 tisíc mužů, v sedmé řadě už se tvrdilo, že 20. V poslední řadě pak skutečně dorazilo 20 tisíc mužů, z toho 2 tisíce tvořilo kavalérii, takže původní informace od Davose byla nejspíš v seriálu chybná.

Nicméně, navzdory slávě těchto válečníků po Essosu se jejich snahy o dosažení původního cíle, protlačení Blackfyrů na trůn v Západozemí, dají považovat za katastrofální. Druhou rebelii se rozhodl Daemon II. Blackfyre rozpoutat hned v rok založení Zlaté společnosti a Hořkoocel odmítl pomoci a angažovat Zlatou společnost. Načež Daemon ztroskotal dřív, než vůbec začal.

O sedm let později Hořkoocel přišel na pomoc Haegonovi I. Blackfyrovi ve třetí rebelii, ale po nedlouhých bojích výrazně menšího rozsahu, než byla první rebelie, ho zajali a Haegona zabili. Král Aenys I. Targaryen pak Hořkooceli dovolil připojit se k Noční hlídce a Hořkoocel se z vyhnanství na Zdi vyvlíkl a do vyhnanství v Essosu vrátil jen díky tomu, že se o tom jeho podporovatelé (dost možná právě Zlatá společnost) dozvěděli, přepadli jeho loď a zachránili ho.

O dalších sedmnáct let později to zkusili znovu. Hořkoocel vedl Zlatou společnost do čtvrté Blackfyrovy rebelie na Masseyově háku v Bouřlivých krajinách, ale na kontinentu už našli jen velice malou podporu a král Aegon V. je rychle porazil. Zlaté společnosti tak nezbylo než další ústup a další čas strávený boji pod smlouvami se svobodnými městy. A o pět let později v jedné potyčce mezi Myrem a Tyroší ve Svárlivých zemích Hořkoocel padl. Nařídil svým mužům, aby vyvařili jeho lebku, natřeli ji zlatem a nesli ji v čele, až se jim konečně podaří Západozemí dobýt. Což se stalo tradicí, s kterou se velmi rychle seznámil jeho nástupce Daemon Blackfyre, protože mu jeho bratranec Maelys hlavu urval z ramenou, aby se stal kapitán-generálem sám.

Sedmnáct let od Hořkoocelovy smrti se pak Maelys spojil s další skupinou, Bandou devíti, psanci, kteří si přísahali pomoc se získáním království pro každého z nich. A Maelys chtěl rovnou Sedm království. Vedl proto bandu a Zlatou společnost na Kamenoschody v Úzkém moři během páté, poslední Blackfyrovy rebelie, kde se nakonec ser Barristan Selmy Zlatou společností prosekal až k Maelysovi a zabil ho. Posledního mužského Blackfyra, čímž Zlatá společnost zdánlivě ztratila svůj původní cíl, ale nerozpadla se. Dál ji rádi najímali po Essosu, kde si udržela skvělou pověst. Jen v Západozemí o ní někteří mají pochyby. Třeba Mace Tyrell si kvůli výsledku Blackfyrových rebelií myslí, že Zlatá společnost vždy selže a za mnoho nestojí. Ve skutečnosti ale myšlenky na Západozemí neopustili a selhání si nepřipouští.

Pravda, jednou se je pokusili najmout i jejich původní nepřátelé. Když byla Daenerys Targaryen malá, její bratr Viserys hostil kapitány Zlaté společnosti. Doufal, že mu pomůžou se získáním železného trůnu jeho otce. Oni si ho vyslechli, jedli jeho jídlo a samozřejmě se mu vysmáli. Také jméno Zlaté společnosti figuruje ve skandálu lorda Jona Conningtona. Toho ze Západozemí vypověděl král Aerys II. po jeho porážce v bitvě v Kamenném septu během Robertovy rebelie, on se ke společnosti přidal, sloužil pět let, ale pak se ji pokusil okrást a upil se k smrti, když ho vyhodili. A co hůř, v knize se dokonce rozšířila informace, že Zlatá společnost porušila svou smlouvu s Myrem, ačkoli hrozí válka Myru s Lysem a Tyroší! A nikdo neví proč, když se je tou dobou pokusilo najmout i město Yunkai v jejich boji proti osvoboditelce Daenerys a oni stejně jejich nabídku dvakrát vyšší odměny než od Myru, otroka pro každého člena, deset pro důstojníka a stovku panen pro velitele odmítli.

Ukázalo se totiž, že Zlatá společnost se znovu chopila příležitosti vrátit se „domů“, jen ve větší tajnosti. Vypověděla smlouvu s Myrem, aby mohla zamířit do Volantisu, kde se podle plánů Illyria Mopatise a Varyse měli setkat s rostoucí silou Daenerys a jejími draky a dopomoci jí k získání Západozemí. Což je polovičatý příběh, který Illyrio prozradil Tyrionu Lannisterovi po jeho nuceném útěku z domova. Ve skutečnosti totiž na východ mířil i stále živý Jon Connington pod jménem Gryf, vychovatel chlapce Mladého Gryfa, ve skutečnosti údajně prince Aegona Targaryena, jehož se mělo podařit zachránit před masakrem na konci Robertovy rebelie. Právě ten se měl připojit ke Zlaté společnosti, setkat se s Daenerys, vzít si ji za manželku a společně měli dobýt trůn. Plán, o němž celou dobu věděli i nejvyšší důstojníci Zlaté společnosti a čekali jen na pokyn, kdy ho začít naplňovat.

Jenže ani tentokrát nevycházel, jak měl. Jejich postup se zastavil kvůli politickým i vojenským nepokojům v jižním Essosu, dostal se k nim pouze Mladý Gryf a nakonec je rozčílilo, že se Illyrio úplně přepočítal s Daenerys. Ta totiž o ničem netušila, rozhodla se zůstat v Zálivu otrokářů, nevyrazila jim naproti a svou cestu do Západozemí stále odkládá. Nakonec se proto nechali přesvědčit netrpělivým Mladým Gryfem, jenž se nechal ovládnout vlastní nedočkavostí a Tyrionovým popichováním, a rozhodl se obrátit proti Západozemí i bez královny. Zlatá společnost tak najala lodě a vyplula.

Skoro další katastrofa. Nejdřív dorazila asi jen půlka mužů, tři sloni a sto koní do Bouřlivých krajin, později lodě s pěti sty dalšími zakotvily na Estermontu. Zbytek se buď potopil, nebo ho zdržely bouře. Naštvaný Harry Strickland chtěl vyčkat, zejména na válečná zvířata, ale Jon Connington neposlouchal a začal plánovat dobývání.

Kupodivu zatím slavil úspěch. Rychle získali Gryfův hřad, Jonův starý domov, Vranohnízdo, Deštný dům, Mlholes, jednotky na Estermontu dobyly tamější Zelenokámen a dalším cílem byl přímo Bouřlivý konec. Ve zveřejněných kapitolách zatím nevydané šesté knihy se šíří zprávy, že se jim to dokonce povedlo, stejně jako zabrání Tarthu a půlky Kamenoschodů. Jen je otázkou, jak daleko se ještě dostanou, jak zareaguje zbytek říše, až si plně uvědomí, že se nejen starý lord Connington vrací domů, a jestli se vším zamotá i Daenerys. A hlavně, kdo je vlastně onen Mladý Gryf, když za něj tak ochotně bojuje společnost založená pro prý vymřelý rod Blackfyrů.

V seriálu ale bojovali na úplně opačné straně a stalo se jim to osudným. Nejdřív Davos Mořský navrhoval, aby si je na své tažení za získáním koruny najal Stannis Baratheon. Ovšem podle něj se žoldáci do jeho armády nehodili (v knize je používal). Také Jorah Mormont tam tvrdil, že bojoval pro Zlatou společnost, než se přidal k Viserysovi, což v knize nepadlo, ale jako žoldák se živil.

A vlastní roli pak měli na konci seriálu. Když se Cersei Lannister nechala korunovat vládnoucí královnou, vyjednala se Železnou bankou půjčku pro najmutí Zlaté společnosti, aby vyvážila ztráty v armádě Lannisterů. Což Železná banka schvalovala, prý je sama najímá k vymáhání dluhů (opět kniha nepotvrzuje). Na to poslala loďstvo Eurona Greyjoye, aby Zlatou společnost vyzvedl a dostal do Západozemí, kde Harry Strickland potvrdil uzavření smlouvy a jejich závazek k Cersei. Jenže bohužel, v následné bitvě o Královo přístaviště, kdy se Zlatá společnost střetla s drakem, byli buď všichni nebo převážná část vojáků pobiti.

Foto: HBO