Ve světě His Dark Materials má každý člověk svého daemona a s ním se pojí spousta pravidel, která by se měla dodržovat a tabu, která se nesmí porušovat. Mezi ně patří právě to, že člověk by se neměl dotknout cizího daemona. Proč tomu tak je?
Daemoni jsou odrazem duše člověka, ke kterému patří. Berou na sebe zvířecí podobu, která se v dětství může měnit a ustálí se až v při přechodu do dospělosti a také jsou opačného pohlaví než jejich člověk. Mohou se od sebe navíc vzdálit jen na určitou vzdálenost, delší odloučení oběma působí neskutečnou bolest. Tato skutečnost neplatí pro divoženky, pro které je prodloužení jejich pouta bolestivý rituál.
V seriálu to tak často nevidíme, ale v knížkách je jasně dáno, že vztah dvou lidí se odráží i na jejich daemonech. To znamená, že pokud jsou lidé třeba blízcí přátelé, milenci či manželé, může u jejich daemonů dojít k fyzickému kontaktu, což jsme mohli vidět, když se setkala Marisa Coulter s Lordem Asrielem ve finále první série. Pokud si lidé však nejsou tak blízcí, ostýchavost se projeví i na daemonech. Dále může člověk využít svého daemona, aby fyzicky napadl daemona cizího a tím způsobil jeho majiteli bolest. Tato praktika je oblíbená u Marisy, která ji několikrát použila, a to třeba i na svou dceru Lyru nebo na Lee Scoresbyho.
Kontakt mezi člověkem a svým daemonem je poměrně častý a nic zvláštního. Problém však nastává, když se člověk dotkne daemona cizího. Daemoni jsou totiž extrémně citliví na doteky ostatních, a proto k takovým případům dochází v krajních případech. V díle Tower of the Angels se Pantalaimona dotkli dva lidé, oba v jiné situaci a oba dostali z Lyry jinou reakci. Prvním byl chlapec, který se snažil získat jedinečný nůž a druhým byl Will Parry, ke kterému se ještě dostaneme.
Nebylo to však poprvé, kdy se někdo dotkl Lyřina daemona. Stalo se to i v první řadě v epizodě The Daemon-Cages, kdy se Lyra snažila utéct a jeden ze zaměstnanců v Bolvangaru chytne Pantíka, aby jí v tom zabránil. Lyra na místě zkolabuje. V knížce je pro ni tento pocit popsán jako něco odporného, znesvěcení fyzické ale i metafyzické. Dá se to přirovnat k tomu, jako když se někdo dotýká přímo vaší duše.
Jiná situace však nastává, pokud je ten dotyk dobrovolný. Když se Will dotkl Pantíka, byl to právě daemon, kdo se rozhodl to udělat, ne naopak. Sám Pantalaimon se od Willa nechá pohladit a řekne, že to byl jeho nápad. Will samozřejmě netuší, že by se takové věci dělat neměly, ale ani Lyra ani Pantík mu to neprozradí, i když se zeptá, zda udělal něco špatně. Lyra totiž necítí nic z toho, co cítila v Bolvangaru. Ba naopak.
Dotýkání se cizího daemona v pozitivní případě se dá přirovnat k cítění romantických či někdy až sexuálních pocitů. V negativním to zas můžeme naopak přirovnat k sexuálnímu napadení. To vše ale záleží na vztahu mezi dvěma dotyčnými lidmi a na tom, zda to bylo dobrovolně, či ne.
Foto: BBC One
Chtěli byste mít svého daemona?
