Recenze seriálu The Acolyte: Hezky s odstupem času a chladnou hlavou

Recenze seriálu The Acolyte: Hezky s odstupem času a chladnou hlavou

7.8.2024 16:00


Seriál The Acolyte sice skončil před několika týdny, ale museli jsme si nechat utřídit myšlenky a internet dostatečně vyblbnout, abychom si mohli zhodnotit tuto nejčerstvější výpravu do světa Star Wars. Jak tedy hodnotíme celkově nový přírůstek do Skywalkerovic rodiny?


Úvod k recenzi

Seriál The Acolyte již před začátkem svého uvedení provázely kontroverze. Mezinárodní obsazení zvedlo několik fanoušků ze židle a silná feministka Leslye Headland svými vyjádřeními v médiích situaci vůbec nepomáhala. Seriál byl tak již od svého počátku odsouzen k jistému neúspěchu. Nikdo ale nečekal, že se nakonec bude u diváků dít o takovou katastrofu, která nemá daleko ke Star Trek: Discovery, jednomu z nejkontrover­znějších projektů poslední dekády.

Ještě na úvod si dovolíme dva pravdivé statementy o seriálu, které zkrátka musí zaznít – seriál je mnohem horší, než se nám pokusila namluvit společnost Disney, spřátelení novináři a radostné první ohlasy vyvolených, kteří měli možnost vidět seriál o něco dříve než všichni ostatní. Druhý statement ale je, že seriál je daleko lepší, než tvrdí celý internet. Tak si to pojďme hezky rozebrat.

(Stál za to souboj mezi Qimirem a Solem? Foto: Disney+)

Příběh, postavy

Příběh má velice dobrou kostru a vlastně námět funguje na jedničku. Máme tady Jedie, kteří navzdory své dokonalosti nasekali v minulosti jednu chybu za druhou, které se snaží ukrýt před ostatními kolegy a hlavně před Radou Jediů. Minulost ale všechny dožene a Jediové postupně jeden po druhém odpadávají stejně rychle jako zbylí rytíři po vydání Rozkazu 66.

Námět dopadl dobře a v tomto případě můžeme Leslye Headland pochválit. Co se ale nepovedlo, je samotný scénář k jednotlivým dílům, který působí zkratkovitě, neúplně a hlavně nedomyšleně. Těžko říci, nakolik můžeme vinit společnost Disney a jejich formát třicetiminutových epizod. Takhle dlouhé bývají komediální sitcomy o čtyřech postavách a rozhodně ne mysteriózní drama s haldou nových a neprobádaných postav. Tento rámec sluší třeba Mandalorianovi, kde je to celé o Dinovi a Grogu. U Akolytky to ale nikdy nemohlo fungovat.

Není tedy divu, že žádnou postavu pořádně nepoznáme. A než se pořádně někdo rozmluví, tak už si ji můžeme škrtnout, neboť Headland se své postavy alespoň nebojí zabíjet (což je naopak vítaná změna od extrému jménem Dave Filoni, kde každičká postava z Klonových válek přežije nemyslitelné, pozn. red.). Yord Fandar a Jecki Lon mají sice na začátku série slušný náběh, ale jelikož se o nich prakticky nic nedozvíme a obě postavy jsou dějem pouze vláčeny, na jejich smrti vlastně ani nezáleží. A to je obrovská škoda.

Problém je, že takto bychom mohli pokračovat u většiny postav (čest výjimkám – např. Qimir). V seriálu absolutně nefunguje hlavní duo postav. Mae a Osha jsou s přibývajícími díly zaměnitelné, jejich nahodilá rozhodnutí nelze pochopit a vlastně se nejde ani s těmito postavami nějak více ztotožnit. A když vám nefungují hlavní postavy v seriálu, tak máte pochopitelně velký problém.

(A cenu za nejotravnější postavu vyhrává Vernestra Rwoh. Foto: Disney+)

Seriálový formát

Celému seriálu vlastně nevyhovuje ani seriálový formát. Příběh je spíše navržen jako jeden velký film, který je rozsekaný do několika epizod. The Acolyte tak trpí obdobným problémem třeba jako Obi-Wan Kenobi, kde situace byla velice podobná. Naopak Jon Favreau a Dave Filoni daleko více ctí seriálová pravidla, kdy se každý týden co týden vydáváme na nová dobrodružství. Kdyby The Acolyte (a vlastně i Obi-Wan Kenobi) byl filmem, tak je diváky daleko lépe hodnocen, protože na většinu těch záhad byste v kině neměli čas přijít, zatímco po týdenní pauze vidíte Headland až do výstřihu.

Dalším kamenem úrazu jsou flashbackové epizody, které nepřináší absolutně nic nového. Všechno podstatné jsme se dozvěděli z konverzací daných postav v předchozích dílech. Opravdu nebylo nutné ukrást seriálu dvě epizody z osmi a vyprávět takřka stejný příběh, ve kterém se nic nového nedozvíte. A spíše naopak – koven čarodějnic vás dokáže svým nemelodickým power of many rozčílit do ruda. Nad scenáristickou demencí a hořlavými kameny, které chytnou po rozbité lampičce, radši ani nemluvě. A na Torbina, který jako nedozrálý padawan vlastně nic špatného neudělal a v přítomnosti se trestá za bůhvízaco, jsme radši zapomněli.

Seriál má ale své světlé momenty. Je to především pátá epizoda Night, která dokáže místy až šokovat. Dané smrti, Qimirovo odhalení a oběti by působily daleko více zaslouženě, kdybychom v předchozích dílech postavy více poznali a tvůrci by jim dali nějaký rozměr. A přitom by někdy stačilo tak málo – první epizoda jasně naznačila, že Jecki se líbí Yord, ale posléze se k tomu seriál už nevrátí (stejně jako k Yordově záhadné padawance). To by bylo opravdu tak těžké nechat Yorda vzpomínat na svá padawanská léta s Oshou, mezi kterými je minimálně místy až více než přátelský vztah, a vtáhnout do toho Jecki, která si uvědomí hodnoty Jedie a najde cestu k Oshe a urovná vztah s Yordem? Vymyslet by se toho dalo opravdu spousta, jenže seriál stále někam uhání a ve své délce nemá na nic čas.

(Sol byl zajímavou postavou, ale troška prokreslení k dokonalosti tomu chyběla. Foto: Disney+)

Finální zhodnocení

Nejhorší je, že i po tolika negativních bodech vidíme v seriálu stále potenciál. Když si totiž odmyslíme ten nedokonalý scénář, špatnou práci s rozpočtem, prkenní výkon herců a místy hodiny terapie Leslye Headland vnořené do světa Star Wars, tak nám opravdu zbyde funkční námět, který stojí více za prozkoumání. Seriál měl (kromě flashbackových dílů) vzestupnou tendenci a to jsme tady u posledního Mandaloriana, Boby Fetta, Obi-Wan Kenobiho či Ahsoky rozhodně neměli.

Do dokonalosti to má daleko. Jedna chyba za druhou sráží seriál do šedého průměru. Je tam furt jedno velké ALE. Někde daleko vidíte, že ten seriál by na to měl, kdyby dostal úplně jinou péči. Postavy vám umírají přímo před očima a konečně se o ně bojíte, krystaly mění svou barvu v přímém přenosu a kov kortosis vypíná světelné meče. A to je zatraceně cool. Seriál má několik skvělých nápadů. A i když se nám to možná nechce věřit, Leslye Headland ten Star Wars lore opravdu zná a snaží se ho ctít ve všech aspektech. Jen nebyla úplně vždy ve formě, měla po ruce tragické scenáristy, ještě horší režiséry a hluchého skladatele. I George Lucas měl prkenní dialogy, jenže je aspoň schoval za Williamsovu výbornou hudbu. Michael Abels ale odvedl bídnou práci a hudební motiv Kylo Rena to nezachrání.

Hodnocení: 65%

Jak seriál hodnotíte vy?


Jít na The Acolyte | Jít na Edna


Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!