Recenze: Harry Potter a Prokleté dítě

Recenze: Harry Potter a Prokleté dítě

5.1.2017 17:40


Jelikož euforie okolo filmu Fantastická zvířata a kde je najít pomalu opadla, můžeme se nyní věnovat i jiným tématům z kouzelnického světa. Přečetli jsme si knihu Harry Potter a Prokleté dítě. Jak podle nás dopadla?


J. K. Rowlingová vždy tvrdila, že příběh Harryho Pottera je uzavřený a už nebude pokračovat. Zničehonic se ale minulý rok začalo šuškat o divadelní hře a následně na popud fanoušků vznikla kniha, která vypráví o posledním Harryho dobrodružství. Kniha obsahuje pouze dialogy, Rowlingová ji odmítla přepsat do románové podoby.

Příběh se věnuje malému Albusi Potterovi, který nastupuje do prvního ročníku v Bradavicích. Albus je ovšem zařazen do koleje, do které si nepřál jít. Jeho nejlepším kamarádem je Scorpion, syn Draca Malfoye, dlouholetého Harryho rivala. Albusovi ve škole téměř nic nejde, Bradavice bere jako nutné vězení, kam musí chodit. Navíc se mu nedaří vymanit ze stínu svého slavnějšího otce.

Albusovi se naskytne možnost získat poslední obraceč času v Anglii a má tak možnost změnit minulost. O výpravách do minulosti je vlasně celá kniha. Ta skvěle intonuje na nostalgickou notu, protože navštěvujeme nám dobře známá místa z knih a filmů, potkáváme postavy, které jsou již dávno mrtvé. Navíc cestování časem má v knize jasně daná pravidla.

(Příběh začíná přesně tam, kde jsme skončili v epilogu. Foto: Warner Brothers.)

Autoři knihy mysleli na všechny časové paradoxy a i nepatrná změna minulosti může změnit jakoukoliv událost v kouzelnickém světě. Třepotání motýlích křídel je cítit z každé návštěvy časem. V knize máme čtyři důležité výpravy do minulosti a prakticky v každé z nich hlavní hrdinové příběhu něco změní. Následná část knihy je na odškodnění původních chyb, takže se musí znovu cestovat časem.

V centru dění je také prokleté dítě, o kterém dlouho nevíme, koho tím Rowlingová vlastně myslí. I zde se jí povedlo jako v předchozích knihách udržet napětí až do konce a nechat nás na pochybách. V podstatě je i na čtenářovi, aby si obhájil sám, kdo prokleté dítě je. Chvilku si tak čtenář může myslet, že se jedná o Albuse, posléze zase o Scorpiona či později o úplně někoho jiného.

Příběh je především o nových postavách, které se ale vydávají navštívit stará místa, staré události a staré postavy. V určitých směrech nás tedy kniha nemá čím překvapit, protože v ní vystupují pouze tři nové postavy. A bohužel ty staré se občas nepředstavují v úplně nejlepším světle. Minerva McGonagallová, Severus Snape či Albus Brumbál dostávají dostatečný prostor a ukážou se nám tak, jak je máme nejraději.

Horší už to je u hlavní trojice. Ron Weasley dostává velice málo prostoru a spíše v příběhu překáží. Hermiona Grangerová je asi stále stejná, ale těžko se k ní hledá cesta. Největší problém přišel u Harryho, jehož jsem místy nepoznával. Pochopitelně se už jedná o zdevastovaného čtyřicátníka, který je unaven z práce, ale místy mi přišel namyšlený a nesympatický. Jeho rozhovory s Brumbálem, McGonagallovou a malým Albusem mi občas vadily a štvalo mě, co vše si k nim dovolil.

(Obálka knihy. Foto: Warner Brothers.)

Nyní ale zpět k příběhu. Cesty do minulosti jsou na knize to nejlepší, bohužel je to vše, co samotná knížka nabízí. V popředí děje je znovu temnota, nová věštba a opět Voldemort. Myslel jsem, že toto téma má Rowlingová za sebou, ale propašovala ho i do této knihy, a tak trošku násilně otvírá něco, co mělo zůstat už dávno zavřené. Poslední třetina tak trochu násilně tlačí na pilu a kazí dojem z celé knihy. Závěr se opravdu nepovedl.

Rowlingová zde šla úplně jiným směrem než u filmu Fantastická zvířata a kde je najít. Zatímco snímek si šel svou vlastní cestou a na Harryho odkazoval jen v nutných případech, kniha až někdy zbytečně poukazuje na něco, co jsme už vlastně jednou četli. Rowlingová nedokázala přijít s novým příběhem, spíše recykluje to, co jsme měli rádi na předchozích knihách. Sice není autorkou knihy, ale připravila kostru příběhu a námět. Navíc je stále zodpovědná za celý kouzelnický svět, proto připisuji jakékoliv šlápnutí vedle Rowlingové a ne autorům knihy.

Tato kniha se nehodnotí snadno. Čte se dobře, nostalgie je cítit ze všech stran, ale přesto se nemůžu zbavit pocitu, že tato výprava do kouzelnického světa byla zbytečná. Cesty do minulosti jsou nejsilnější, ale zároveň i nejslabší stránkou celé knihy. Sice posouvají děj kupředu, ale nutí nás číst něco, co jsme si už jednou přečetli. Pokud bych měl šanci na přejmenování knihy, pojmenoval bych ji Harry Potter a Ohnivý pohár 2.1. Snad už Rowlingová nechá Harryho skutečně u ledu. Poslední třetina mi zkazila dojem z celé knihy. To si vážně mohla Rowlingová odpustit.

Hodnocení: 65 %

P.S. 1: Na filmovém plátně by tento film nemusel být vůbec špatný, pakliže by se zajímavě upravil konec knihy. Upřímně bych ale natočil tento film do pěti let, protože se v knize vyskytuje celá řada starých postav, jejichž představitelé tady s námi za více let už nemusí být.

P.S. 2: Pokud skutečně natočí film a rozdělí ho na dvě části, tak to ho radši nechci vidět.


Jít na Harry Potter | Jít na Edna


Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!