Recenze druhé řady seriálu The Mandalorian

Druhá řada je od půlky prosince za námi, tak se pojďme podívat, jak se pánům Filonimu a Favreauovi povedla. Šlo znovu o čistý fanouškovský servis, nebo o skvělý příběh s výborným tahem na branku? Vše rozebereme v naší recenzi, která se tomuto tématu bohatě věnuje.

První řada navrátila fanouškům Star Wars téměř ztracenou naději. Už to totiž vypadalo, že studio Disney není schopno produkovat skvělé filmy a seriály. Když je ale mají na starosti ti správní lidé, tak to přeci jen jde. Jon Favreau a Dave Filoni si tedy vzali z první řady to nejlepší, co tam zafungovalo, a aplikovali to i do řady druhé.

Hned zpočátku je vidět, že už nebylo potřeba utrácet za příšerně drahou technologii LCD obrazovek, které nám nasimulují pozadí různých lokací, takže nyní konečně zbylo více peněz na kostýmy, hudbu, komparz a masky. Star Wars svět je opět bohatý, pestrý a různorodý tak, jak ho známe z filmů. Právě výprava je jedním z nejsilnějších článků druhé řady, protože některé lokace a triky vypadají daleko lépe, než na co jsme zvyklí i v dnešních filmech (zvlášť v porovnání s nedávnou WW84 od DC, kde film trikově značně zaostává).

Někdy tedy stačí se uvelebit v obýváku a zkrátka si užívat tu nádhernou výpravu. Místy to byla opravdu pastva pro oči, především se povedly tropická planeta Morak a ledová planeta s kryknami, ale velkým vylepšením prošla i planeta Tatooine. Ludwig Göransson na sebe znovu upozornil poutavým soundtrackem, kdy dokázal vymyslet nové hudební motivy, které do Star Wars světa skvěle pasují.

I hudba postupem série graduje. Zatímco v první polovině je pár hluchých míst, tak v té závěrečné si Göransson dostatečně vyhrál. Ostatně právě skladby k poslednímu dílu jsou dost možná tím nejlepším, co jsme za poslední dobu slyšeli (především skladby A Friend, Open The Door a The Sword). Göransson si poměrně hlasitě znovu říká o nějaké akademické vyznamenání.

(Do seriálu zavítali i Mandaloriani z animovaných seriálů. Foto: Disney+)

Jak to ovšem dopadlo s příběhem? Favreau a Filoni se utrhli ze řetězu a prakticky každičký díl nám servírují, co už jsme někde jinde ve Star Wars viděli a vlastně na celé sáze tak milujeme. Oba pánové mají veliký cit pro danou věc a někdy to zkrátka vypadá, že rozdávají dávno ztracené hračky dětem, které po nich zoufale touží už pár dlouhých let. Navíc Favreau a Filoni propojují různá multimédia, takže už nestačí sledovat pouze filmy.

Fanoušci seriálů The Clone Wars a Rebels si přijdou na své, ale ošizeni nezůstávají ani milovníci knih. Například román Aftermatch díky Cobbu Vanthovi dostává úplně jiný rozměr. Svým způsobem je druhá řada poctivým fan-servicem, který jsme viděli třeba už v Epizodě IX. Zatímco v závěrečném dílu Skywalker ságy jsme byli svědky toho, jak se to dělat nemá, tak tady je tomu přesně naopak.

Lze pochopitelně polemizovat o tom, jak moc si (ne)fanoušek animovaných seriálů, knih a her užije druhou řadu. Budou totiž na něj vyskakovat postavy a odkazy, které zkrátka nezná a nemá k nim žádný vztah. Požitek to bude o poznání menší, zvlášť když k tomu připočítáme určitou lineárnost a jednoduchost vyprávění, kterou Favreau a Filoni pro celý seriál zvolili. A vypadá to, že se do budoucna nic měnit nebude.

(Kvůli sněžným scénám se už nemusí jezdit do skandinávských zemí. Foto: Disney+)

Druhá řada má opět osm epizod a příběh je jasně daný od začátku do konce. Je načase, aby Grogu našel nový domov a byl konečně předán Jediovi. Ostatně takový úkol dostal Din Djarin na konci první řady a o tom je celá druhá sezóna. Nic víc v příběhu nehledejte. Favreau a Filoni ví, jak příběh vyprávět tak, aby nás rozesmál, chytl za srdce i rozbrečel.

Řemeslně je navíc vše zvládnuto na jedničku, takže případné chyby lze poměrně rychle odpustit. A když už seriál právě chválíme, je nutné se podívat i na ty alarmující případy. Seriál The Mandalorian rozhodně není bez chyb, ale svým způsobem je poněkud jednodušší je přehlížet než třeba u sequelové trilogie, která schytává mínusové body za jakoukoliv sebemenší nelogičnost či blbost.

Vraťme se k epizodě The Believer, která je učebnicovým příkladem. Hrdinové chtějí lokalizovat imperiální křižník. Jakmile souřadnice získají, vydávají se za Gideonem. Když pomineme fakt, že nedává naprosto žádný smysl, že existuje pouze jeden z mála terminálů na Moraku, a ten vám mimochodem podá informace o nejvýše postaveném imperialistovi v Impériu, aniž byste byli jeho členem, tak přece získat souřadnice lodi, která je neustále v pohybu, je poněkud nelogické, protože křižník může být za pár minut na druhé straně galaxie.

(Tatooine vypadá v porovnání s první řadou o třídu lépe. Foto: Disney+)

A bohužel takových situací je v seriálu víc, jen se o nich nemluví. Nechceme druhou řadu nikterak hanit, protože byla opravdu skvělá, ale je nutné si uvědomit, že ani tento seriál není bezchybný. Dalším problémem do budoucna je styl vyprávění. Někdy zkrátka máte pocit, že sledujete svého mladšího sourozence, jak mastí hru na Playstationu, sem tam plní vedlejší mise, pobije pár příšerek a následně si jde pro odměnu.

Inu, v seriálu to zatím funguje, nicméně i my se občas divíme, jak jsou právě tyto herní zápletky seriálu lehce odpouštěny. A zde může nastat problém do budoucna. Nyní tyto zápletky tak nějak fungují. Jenže to skoro v každém seriálu, který je teprve v začátku. Nemyslíme si, že za dvě tři série budou fanoušci nadšení, když příběh bude opět o tom, jak zabít nějakou ještěrku ukrývající se v jeskyni. Fanoušci spíše odpouštějí přešlapy v prvních pár řadách, ale jsou nekompromisní, když dostanou výplňovku v pozdější fázi seriálu. Taková je realita.

Naštěstí když pomineme toto varování, tak druhá řada dopadla více než dobře. Příběh odsýpal, byli jsme od začátku do konce přilepení k obrazovce, kochali se nádhernou výpravou a uronili několik slz v naprosto famózním finále, které považujeme za jednu z největších seriálových událostí v posledních pár letech. Takto se skutečně fanouškům plní přání.

Hodnocení: 85%

A jak hodnotíte druhou řadu vy? Co se vám nejvíce líbilo a co naopak ne?