Rozhovor s Lucy Hale: o jejím novém hudebním albu Road Between

Billboard udělal s Lucy Hale (Aria Montgomery) zajímavý rozhovor nejen o Pretty Little Liars, ale hlavně o jejím životě a jejím novém hudebním albu „Road Between“.

„Skoro nikdo nezná Lucy jako takovou,“ říká hvězda Pretty Little Liars."

V roce 2003 byla Lucy mezi pěti vítězi soutěže „American Juniors“. Reality show, která běžela na stanici Fox, měla za úkol najít nejlepší popové zpěváky mezi mladými. Lucy si zabalila a odjela do Los Angeles a doufala, že získá nahrávací smlouvu. Místo toho ale začala dostávat malé role. Nejvíce se proslavila jako Aria Montgomery v seriálu Pretty Little Liars. Ale 3. června konečně vyjde i její hudební album. „Road Between“ je soubor jedenácti pop-country písní, které pomáhal napsat například Ashley Gorley, Kacey Musgraves nebo bývalý člen Whiskeytown, Mike Daly.

Country muzice se v poslední době věnuje mnoho lidí. V čem ty, jako zpěvačka, vynikáš?
Už od malička jsem si zpívala country, takže jsem se rozhodla, že udělám album. To byla jediná věc, kterou jsem chtěla udělat – je to jediná věc, při které se cítím opravdu skvěle. „Road Between“ představuje kdo jsem. Skoro nikdo nezná Lucy jako takovou. Znají mě jen z mých televizních rolí. Myslím, že až si album poslechnou, budou mít o mně o trochu lepší představu. Pro ženu je těžké… no, je skoro tabu vysvětlovat, jak se opravdu cítíte. Od nás se neočekává, že budeme smutné. Naopak se předpokládá, že se budeme chovat jako že je vše v pořádku. Tato deska ukazuje mé chyby i momenty, kdy jsem naštvaná nebo mám zlomené srdce. Myslím, že by holky měly slyšet, že je naprosto v pořádku vyjadřovat své pravé pocity.

V písních jsou všechna typická country témata: zlomené srdce, lhaní, nepovedené vztahy, ztráty. Zjevně s těmito tématy máš něco společného.
Když hudebník dělá album, tak chce mít k písním nějaký vztah. Nechtěla bych mít na desce píseň, která se mnou nemá nic společného. Když mi písně předkládali, bylo tam spoustu skvělých melodií a nápěvů, ale já jsem s tou danou věcí neměla žádné zkušenosti, a tak se mi to nelíbilo. Naštěstí to nakonec dopadlo tak, že v písních je můj příběh.
Country hudbu miluju hlavně proto, že v ní jsou příběhy a píseň pak vyznívá nostalgicky. „From the Back Seat“ je skvělý příklad. Když jsem byla malá, moje rodiče se rozvedli, ale když jsem slyšela tuhle píseň, bylo to jako kdyby se moje mamka vrátila. Byla roztleskávačka, zamilovala se na střední škole, její rodiče jezdili na výlety. Je to jako příběh mojí mamky.

Posledních 10 let jsi tvrdě pracovala. Nepřijde ti někdy, že jsi zameškala spoustu běžných věcí?
Já jsem docela brzo dospěla. Už od 16-ti jsem se o sebe starala sama a v 17-ti jsem i začala sama bydlet. Už jako dítě jsem se cítila jiná. Věděla jsem, že chci být umělec. Takže ne, nepřijde mi to. Je tu pár věcí – nebudu na srazu ze střední a po domově se mi opravdu stýská. Ale to, že dělám věci, které miluji, přebije všechno.

Několik písní je opravdu smutných. Má Lucy Hale svojí ponurou stránku?
To teda má. Jsem poměrně šťastný člověk a lidi mi říkají, že jsem veselá, živá a přátelská. A já si myslím, že takoví lidé mají ty nejchmurnější stránky ze všech. Mám pocit, že lidi jsou občas opravdu překvapení, že i já jsem taková a prožívám i smutné momenty. Píseň „Nervous Girl“ je perfektním příkladem – vyjadřuje, že „je v pořádku nebýt v pořádku“. Vyrostla jsem v L. A. jako herečka a od nás se očekává, že bude vše v pořádku a nemáme možnost mít špatný den. A bylo super během vytváření alba zabrouzdat i do těchto míst, na která jsem nebyla zvyklá. Taková moje chmurnější a dramatičtější strana.



Je pro tebe těžké tvé pocity vyjadřovat hudbou?
Z počátku to byla výzva. Nejdříve mě děsilo být citlivá a vkládat do hudby mojí osobnost. Ale každá píseň, kterou udělám, je krok vpřed. Lhala bych, kdybych říkala, že to je jednoduché. Jsem zvyklá být nad věcí a stále se usmívat.

Hodně jsi při tomto nahrávání pracovala s Mikem Dalym z Whiskeytown. Jak toto přátelství vzniklo?
Mikea jsem potkala už před několika lety, protože jsem chodila s klukem, který s ním pracoval. Miluji Whiskeytown. Původně jsem měla nazpívat jednu z nikdy nezveřejněných písní Whiskeytown, ale nejspíš to necháme až pro příští album. Zná mě a můj hlas jako své boty.

Pomáhá ti nějak ve zpívání to, že hraješ v Pretty Little Liars?
Když jsem začínala zpívat, tak by mě vůbec nenapadlo, že někdy budu hrát v televizním seriálu. Jsem moc ráda, jak se to vyvinulo. Ale hraní mi pomohlo se vyvinout, mám teď pracovní morálku a hroší kůži. Ale myslím, že bez toho bych album nevydala a nebyla bych schopná přijímat kritiku. Dostáváte všemožné reakce, dobré i špatné. Pomohlo mi to najít sebe samu a zvládnout vše, co se může stát.

Když se ohlédneš zpět, myslíš, že jsi byla schopná vydat nahrávku ve svých 16-ti letech?
Do L. A. jsem se přestěhovala kvůli hudbě. Myslela jsem si, že se tam přestěhuju, získám nahrávací smlouvu a v 17-ti už budu objíždět turné – tak přesně tohle se nestalo. Jsem ráda za ten čas navíc. Neměla bych tolik zkušeností, abych se vyvinula. Nejspíš bych si pak připadala (a nejen sobě) jako robot. Samozřejmě jsou i vyjímky, třeba Lorde nebo Taylor Swift, které na to mají potřebné sebevědomí, ale to já tak mladá neměla. Až teď, když je mi 24 let, jsem si jistá, kdo je Lucy.

Jak dlouho v tvém životě ještě bude Pretty Little Liars? Co budeš dělat, až to skončí?
Tak na tohle se ptáme všichni (smích). Myslím, že je PLL stále silné a ještě nějakou dobu tu bude. Kdo ví? Já se jen nechávám unášet a sleduji, jak se to vyvíjí. Ale nejspíš bude ještě několik sérií. Ale můj plán je, že budu mít turné. Na hudbu se teď zaměřuji ze všeho nejvíc. Takže až seriál skončí, budu se nějakou dobu věnovat jen muzice. Ale hraní se nadobro nezřeknu, protože mě to také moc baví.