The Time of the Doctor - poslední poklona

The Time of the Doctor - poslední poklona

26.12.2013 20:00


Závěrečná epizoda jede­náctého Doktora je za námi. Co nám přinesla, s čím na nás zapomněla a co si měla raději odpustit? To, nebo respektive to, jak to vidíme u nás na Edně, si můžete přečíst v této vyčerpávající recenzi.


Závěrečný příběh jedenáctého Doktora je za námi. Ve vánočním speciálu The Time of the Doctor se toho stalo skutečně spoustu a spoustu toho tak máme i na rozebírání. V této recenzi se konkrétně zaměříme na tři základní faktory celé epizody. Na její příběh, mytologickou stránku a finální regeneraci.

Příběh

Jak už je u Stevena Moffata zvykem, i jeho nejnovější epizoda s názvem The Time of the Doctor je prošpikovaná barvitými nápady – a to tentokrát v čele s Doktorovým střežením Vánočního městečka na planetě Trenzalore. Zhruba celou její první polovinu ale přitom není moc jasné, proč se finální epizoda jedenáctého Doktora ubírá právě tímto směrem. Proč Doktora sledujeme „ztvrdlého“ na jednom místě, kde po staletí stárne. A právě v tom zároveň tkví Achillova pata celé této epizody.

Jistě. My diváci – stejně jako Clara – víme, že ať se v této epizodě stane cokoliv, Doktor může prostě zregenerovat. A co je důležitější, počítáme rovněž s tím, že právě to o sobě ví i Doktor. Teprve až v oné zhruba půli celé epizody se však spolu s Clarou od Doktora dozvídáme klíčovou informaci: Doktor už regenerovat nemůže. Vedle svých předchozích deseti životů totiž své zbylé regenerace vyplýtval jak na válečného Doktora, tak na metakrizi Doktora desátého v epizodě Journey's End.

Lze samozřejmě namítat, že tuto informaci Moffat zveřejnil už pár týdnů před premiérou epizody a my tedy měli možnost se s ní seznámit a vyrovnat. To ale nemění nic na tom, že co se samotného příběhu týče, nesměřovalo k této informaci dosud naprosto žádné vodítko, které by nás mělo připravit na zápletku, ve které Doktor čelí smrti bez možnosti regenerace.

Pokud by se ale řekněme už napříč sedmou sérií párkrát naznačilo, že Doktor všechny své regenerace vyplýtval, a jednotlivé tyto náznaky by pak cíleně směřovaly k epizodě The Time of the Doctor, tato epizoda by najednou nabyla zcela nového rozměru. Najednou by totiž bylo dokonale zřejmé, proč sledujeme stárnoucího Doktora, který si pro svůj odpočinek tak nějak nedobrovolně (ale přitom až poeticky patřičně) zvolil mimozemské Vánoční městečko, které století za stoletím chrání před svými nejstaršími nepřáteli. Proč nám ale tato epizoda takový pocit nedodala? Na to máme odpověď pod nosem velmi pravděpodobně už od uplynulého léta. A po té době už taky pěkně zapáchá.

Pro ty z vás, kdo novinky ze světa Doctora Who až tolik nesledují nebo už si to prostě nepamatují, si zrekapitulujeme dvě klíčové zprávy uplynulého léta. 18. května tohoto roku vydala stanice BBC oficiální prohlášení, že Matt Smith se v roli jedenáctého Doktora vrátí i do osmé řady Doctora Who. O necelé tři týdny později se nám však dostalo zprávy přesně opačné: Matt Smith měl ze seriálu odejít ještě letos, načež jsme se v osmé řadě měli dočkat nového Doktora.

Dodnes nevíme, co se tak narychlo změnilo a proč se Matt Smith najednou rozhodnul odejít (či byl odejit). A v této chvíli na tom vlastně ani nezáleží. Momentálně záleží pouze na tom (sic teď už upřímně pouze spekuluji), že Steven Moffat prostě nebyl scenáristicky připraven na tak brzký Mattův odchod. A že navíc snad i měl v úmyslu osmou řadu provázat onou klíčovou myšlenkou, že Doktor vyplýtval všechny své životy a blíží se ke svému konci – na což pak mohla přesně za rok krásně navázat The Time of the Doctor tak, jak jsme ji viděli letos.

Tak se ale nakonec nestalo a ve výsledku, ať už z jakéhokoliv prvotního důvodu, jsme se letos dočkali sice napínavého, impozantního a nápaditého závěrečného dobrodružství jedenáctého Doktora, které nám však zároveň bohužel jaksi nešlo namontovat do kontextu ustanovených příběhů. A to je rozhodně obrovská škoda.

Mytologie

Odchod jedenáctého Doktora však nebyl jediným lákadlem letošního vánočního speciálu. Mnoho diváků rovněž s napětím očekávalo, jak Steven Moffat uzavře mytologii jedenáctého Doktora, kterou plynule rozehrával už od páté série, a která v sobě propojovala časoprostorové praskliny, pád Ticha a planetu Trenzalore.

A jak že se s tím Moffat nakonec popral? Inu, přijde na to, jak se na to díváte. Pokud jste doteď věřili, že měl Moffat všechno od začátku promyšlené, finální epizoda vás asi mohla docela zklamat. A to ať už šlo o odfláknutí odpovědi na otázku Kdo nechal explodovat Doktorovu TARDIS, nebo nemotorné vsunutí praskliny do Doktorova pokoje z epizody The God Complex (kde Doktor jasně říká, že viděl „někoho“, ne „něco“ – tedy prasklinu).

Pokud už jste však nějaký ten pátek smíření s tím, že Moffat jednotlivé části celé mytologie vymýšlí za pochodu a do sebe je montuje až na poslední chvíli, pak završení celé této jeho mytologie… vlastně nebylo až tak zlé. Přetransformování Doktorova jména v heslo umožňující návrat Pánů času je vlastně bezmála geniální řešení, které zároveň i skvěle zapadá do proroctví o Trenzalore z šesté řady.

A kdyby se vám ani to nezdálo, tak prostě musíte ocenit alespoň onen zvrat ve sjednocení Doktora s řádem Ticha nebo krásnou ukázku časoprostorových paradoxů ve stylu „Kovarian sama stvořila praskliny, kterými se teď Páni času vracejí“, jež zahřeje u srdce každého fanouška žánru. V tomto ohledu tedy nad Moffatovým story arcem (v rámci možností) smekám a vzhledem k tomu, jak hůř to celé vlastně ještě mohlo dopadnout, se nad ním moc podrobněji už radši ani nezamýšlím. Pořád ale ještě nejsme u konce.

Regenerace

Ano… Ta regenerace. Celá regenerační scéna jedenáctého Doktora (a všechen ten frmol regeneraci předcházející) se ze všech sil snaží o jednu věc: provést regeneraci Matta Smithe pokud možno přesně zrcadlově obráceně oproti regeneraci Davida Tennanta. A to do jisté míry funguje skvěle. Zatímco Tennantova herecká póza v posledních minutách The End of Time sestávala téměř výhradně z mimiky chromého štěněte na poslední návštěvě u veterináře, Matt Smith dostává prostor k překrásnému závěrečnému monologu (který se jistě vecpe mezi nejlepší výkony jeho herecké kariéry), jehož zlatým hřebem je i úžasné cameo Amy Pond. Pak se to ale celé podělá…

Někomu totiž zjevně tohle ozvláštnění regenerace nestačilo. Nekdo si totiž zjevně řekl, že v tuhle chvíli bude naprosto geniální nápad provést regeneraci stylem strhnutí náplasti. Bum! a místo Matta Smithe před Jennou Coleman najednou stojí Peter Capaldi a tváří se, jako by si ji chtěl dát k večeří (nebo něco horšího).

Capaldiho jako nového Doktora teď nechme stranou. Na rozebírání jeho herectví bude dost času příští podzim. Jak ale proběhla ona změna v něj, to byl velmi špatný nápad, ať už byl kohokoliv. Celá regenerační scéna jedenáctého Doktora se tak dá v podstatě shrnout do věty, která zároveň definuje i celou epizodu The Time of the Doctor: Skvělý náběh, skvělá atmosféra, skvělá příležitost a skvělé provedení, které však na jazyku nakonec nechává přihořklou pachuť, protože se to celé někdo rozhodl až moc uspěchat.

Hodnocení: 80 %


Jít na Doctor Who | Jít na Edna


Chceš taky něco napsat? Registruj se nebo se přihlaš!