V druhém ze série výročních rozhovorů se tentokrát Matt Smith, představitel jedenáctého Doktora, rozpovídal o své spolupráci s dalšími herci speciálu The Day of the Doctor a především o jeho vztahu s Davidem Tennantem, který jako skutečně jen málo lidí ví, jaké to je hrát Doktora.
Textovou i audiovizuální verzi původního
rozhovoru s Mattem Smithem najdete zde
Jaké to je hrát ve speciálu 50. výročí, během jednoho z nejdůležitějších let celého seriálu?
Je to velmi vzrušující. Jsem na to moc pyšný a že tu dnes jsme je zásluhou všech těch, kdo na seriálu pracovali v jeho začátcích v 60. letech. Je to skvělý seriálový formát se skvělou myšlenkou.
V The Day of the Doctor se vrací David Tennant a Billie Piper a navíc zde odhalíme i Doktora Johna Hurta. Jaké to bylo, pracovat jim všem po boku?
Pracovat s Davidem, Billie a Johnem Hurtem bylo pro mě potěšením. S Billie jsem hrál už v minulosti a samozřejmě jsem viděl i veškerou Davidovu práci, v čele s jeho zosobněním Doktora. Je to úžasný herec a úžasný Doktor. Je to zvláštní. Vždycky, když Davida vidím, ovládne mě takový zvláštní pocit a pomyslím si: „Proboha, vždyť to je Doctor Who“. A John je skutečně dvorní herec. Opět výborný Doktor a senzační chlap. Jedno z největších výsad během těch posledních pár let bylo, s jakými herci jsem mohl spolupracovat.
Vznikala mezi jednotlivými Doktory a jejich společníky nějaká soutěživost?
Ne, žádná. Tedy, ve scénáři je vtipná část, kde si Desítka a Jedenáctka porovnávají šroubováky, ale to bylo jen v příběhu. Ve skutečném životě nic takového neplatí. Prostě jsme si to užili a bylo vzrušující vidět Davida opět v obleku a converskách. John vás na povel uhrane pohledem a Billie je prostě Billie. Zbožňuju ji a moc jsme si to spolu užili.
Stál jste někdy na placu těsně před začátkem natáčení a pomyslel si: „Proboha, já tohle doopravdy dělám“?
Jistě, v Doctoru Who vždycky nastanou momenty, kdy si říkáte, „Páni, my točíme Doctora Who a tady je David Tennant a tady John Hurt a támhle zase Billie s Jemmou Redgrave.“ Při dělání tohohle seriálu je takových chvil spousta.
Ale úžasné mi na tom přijde, jak nám to utíkalo. Společný čas strávený s Davidem jsem si moc užil a navíc teď, když sám ze seriálu odcházím, bylo zajímavé popovídat si s ním o jeho zkušenostech s celým seriálem i s jeho vlastním odchodem. Hrát Doktora je totiž velmi individuální zkušenost. Bylo dobré si vzájemně říkat, „Jaké pro tebe bylo tohle a tamto?“ a zároveň to bylo i celkem zasvěcující.
Přejděme ke kaskadérským kouskům. Na pár obrázcích ze speciálu vás vidíme viset z TARDIS před davy lidí na Trafalgarském náměstí. Jaký to byl pro vás pocit a musel vás do toho někdo přemlouvat?
Zvedli mě skoro 30 metrů nad zemí, kde jsem z TARDIS visel na laně. Vzali ten největší jeřáb, co podle mě na Trafalgarském náměstí kdy stál. Spíš jsem je ale já musel přemlouvat, aby mě nahoru vůbec pustili, a nakonec jsem měl opravdu překrásný výhled na Londýn. Pršelo a trochu foukalo, ale bylo to úžasné a moc rád bych si to někdy zopakoval. Byla to jedna z těch úžasných příležitostí, které vám Who dokáže nabídnout.
Vedle premiéry na BBC One bude The Day of the Doctor dostupný i ve 3D, a to jak pro diváky s 3D televizí, tak i v některých kinech. Jaké to bylo ve 3D natáčet?
3D kamery jsou mnohem těžší a chudák Joe, náš úžasný kameraman, si s tím užil svoje. Bylo to jako na ramenech celý den nosit sedmileté dítě. Všechno taky zabírá víc času a celý proces natáčení je pracnější.
Zároveň to ale má i spoustu kladů a jsem nadšený z toho, jakým směrem se teď Doctor Who ubírá, protože z pohledu jeho formátu a celkové myšlenky se k němu to 3D prostě hodí. Pro seriál jako Doctor Who je dobré držet se v čele technického vývoje. Filmařsky se Doctor Who vždycky dral kupředu a i přes všechny ty vratké kulisy v minulosti se alespoň pokoušel čelit novým výzvám, a i to je dobrý krok vpřed. Je to evoluce.
