Vládce se převtělil do každého člověka na planetě Zemi a nyní vězní Doktora a Wilfreda, který právě díky Doktorovi (společně s Donnou) zůstal této změně ušetřen.
Za pomocí dvou Vinvocciů Doktor s Wilfem Vládci uprchnou a ukryjí se na vinvocciské lodi na orbitě. Současně s těmito událostmi se pak vracíme do minulosti – do závěrečných dnů poslední Velké časové války, ve kterých měl Doktor pro zničení Daleků vyhubit i vlastní rasu. Vrchní rada Pánů času v čele s prezidentem Rassilonem však odmítá takovou možnost přijmout.
Protože jsou však uvězněni v časovém zámku, skrze čas mohou Páni času vyslat pouze jednoduchý signál. Zpátky časem tak do mysli osmiletého Vládce implantují zvuk bubnů, který ho v následujících letech dožene až na pokraj šílenství. Skrze tento signál se pak spojí s Vládcem v naší přítomnosti a vytvoří cestu, skrze níž mohou prolomit časový zámek.
Když to Doktor zjišťuje, vrací se na Zemi a snaží se domluvit Vládci, který ještě nepochopil celý Rassilonův plán. Jelikož totiž z poslední Velké časové války není východisko, Páni času se rozhodnou provést závěrečnou sankci – povznést se na úroveň čistého vědomí, nad rámec času a prostoru. Aby to však mohli učinit, musí do budoucnosti dostat celou planetu Gallifrey, což ale vytvoří tak obrovský paradox, že se celý čas zhroutí.
Doktor Pány času nakonec zastaví a sám Vládce ho zachrání před Rassilonovým útokem, načež mizí. Jeho genetický kód mezi tím i přestává ovládat pozemšťany. Doktor vidí, že je po všem a usoudí, že proroctví se nenaplnilo. Pak ale zaslechne čtyřnásobné zaklepání od Wilfa z izolované kabiny, která se zaplavuje smrtící radiací. Wilf ho nakonec prosí, aby se kvůli němu neobětoval, Doktor ho však zachrání a sám všechnu radiaci vstřebá. Hned na to začne pociťovat první náznaky zahájení regenerace.
Naposledy Doktor Wilfa navštěvuje na Donnině svatbě, kde jí skrze něj předá dárek v podobě vyplněného tiketu do loterie. Potom se postupně naposledy setkává se svými staršími společníky. V mimozemském baru seznámí Jacka Harknesse s lodním důstojníkem Alonsem (Voyage of the Damned), Marthu a Mickeyho, kteří se vzali, zachrání před útokem Sontarana, setká se s pravnučku Joan Redfern (Human Nature/The Family of Blood), před jedoucím autem zachrání syna Sarah Jane a na 1. ledna 2005 navštíví Rose (schován ve stínu, aby ho „nepoznala“), a předpoví ji, že ji určitě čeká výborný rok.
Cestou zpět do TARDIS se regenerace už neodvratitelně blíží. Tehdy se Doktorovi naposledy zjeví Ood Sigma a všichni Oodi napříč časem zpívají píseň na uspání desátého Doktora. Ood Sigma přitom pronáší, že i když „tato píseň končí, příběh neskončí nikdy“.
Sic se Doktor do poslední chvíle brání, nakonec zregeneruje uvnitř své TARDIS. Jedenáctý Doktor pro jistotu spočítá končetiny, při prohlídce obličeje se na chvíli zděsí, že je děvče, posteskne si, že opět není zrzek, a s výkřikem „geronimo!“ se na půl zničenou TARDIS jako ohnivou koulí řítí k Zemi.
Dobry dil, musim řict že nemělo chybu jak si Vladce užival že je v každe osobě a nemělo chybu jak mu pak došlo že byl jen pouhy pěšak a klička v čase a neni nic nebezpečneho než naštvat šilence ktery muže Pany času zničit ale nečekal jsem že se obětuje pro zachranu Wilfa ale aspon to udělal pro dobrou věc a se všemi se pak rozloučil ale nejlepši byla Donna jak to zase prospala a jeji svatba byla tež dobra a jsem zvědav na noveho Doktora.
Gro tohto snímku boli jednoznačne posledné minúty, ktoré vás nie len emocionálne zasiahnú, ale i z vás obratom vyžmýkajú vedro sĺz. Keď zrazu započujete štyri ikonické údery do dverí, srdce sa vám náhle úplne zastaví a mráz vám prebehne po chrbte. Celá miestnosť znenazdania utíchne a čas sa ako keby zastaví. Doctor bol s nervami v koncoch a prudko podľahol emóciám z toho, ako sa to všetko okolo Wilfa pokazilo. Doctor však vedel, čo musí urobiť, a týmto nám započala táto neskutočne dojemná a srdcervúca rozlúčka. Táto emocionálna horská dráha je nadpozemsky silná a intenzívna, že sa ani plaču neubránite. A po zavŕšení tejto poslednej rozlúčkovej a nostalgickej púti je Doctor za sprievodu dojímavej piesne uložený do spánku. A ako pieseň doznieva, tak aj lúčenie s Davidom Tennantom vrcholí.
Pro mě byl vždy ten nejlepší Doktor. Capaldi je taky super. ale Tennant… on to nehrál. On to ŽIL. On BYL Doktor.
Mam nějakým způsobem ráda oba dosavadní showrunnery obnovených sérií, ale mam dojem, že jim oběma občas uniká význam tvrzení: „méně je někdy více“… co se dá dělat.
Skvelý záver… Ani ja nechcem aby odišiel :-(
I don't wanna go… Yup, u toho sem bulela jak želva.
Tennant je fakt skvělej herec!
Vysoké hodnocení ale jen kvůli několika málo posledním minutám, které byly hold dojemné.