Speciální výroční epizodě Stevena Moffata s názvem The Day of the Doctor předcházelo masivní fanouškovské očekávání. Podařilo se ho naplnit? Je tento speciál skutečně hoden spojení s oslavou 50. výročí Doctora Who? Jednoznačně ano. Mimo jiné taky proto, že The Day of the Doctor přináší ten nejlepší narozeninový dárek nejen všem fanouškům, ale především i hlavní postavě celého seriálu.
Stojím si za tím, že za poslední necelé čtyři roky svého působení v pozici showrunnera seriálu Doctor Who nadělal Steven Moffat pěknou řádku bot a nesmyslů. A stojím si za tím víc než kdy jindy i přesto (nebo snad právě proto), že mi kvůli těmto názorům na mé tematické přednášce během uplynulého brněnského WHOCONu hrozila újma na zdraví z rukou (minimálně) jedné přítomné Moffatovy fanynky.
Stejně tak si ale dnes zároveň stojím za tím, že nic lepšího než speciál The Day of the Doctor k plnohodnotné oslavě 50. výročí seriálu Doctor Who nejen že snad ani nemohlo vzniknout, ale že se navíc jedná o pravděpodobně vůbec nejlepší dílo v Moffatově scenáristické kariéře.
The Day of the Doctor totiž přesahuje jakákoliv očekávání, která jsme s ním jakožto s „pouhým“ výročním speciálem mohli mít spojená, a lehce řečeno „překvapivě“ funguje jako hned několik samostatných filmů s několika rozličnými tématy v jednom (pročež je skutečně mnohem příhodnější označovat The Day of the Doctor za film spíše než za epizodu).
Na tom nejpovrchnějším stupni je tento film přesně tím, co jsme od něj čekali či mohli čekat a čím by jakožto ultimativní oslavou zlatého výročí měl i být. Do této úrovně spadá vše od povrchových pozlátek ve formě úžasně výpravných digitálních efektů a 3D kouzel, přes nejrůznější odkazy na všechno možné napříč celým půlstoletím existence seriálu, až po klasicky výroční střetnutí více Doktorů, v tomto případě tedy napjatě očekávaný návrat Davida Tennanta (a Billie Piper, kterou si ve filmu můžeme naplno užít i bez dalšího patetického návratu postavy Rose Tyler) a jeho interakce s Mattem Smithem. Tohle všechno, ať je to sebeúžasnější, je však pořád jen špička ledovce.
The Day of the Doctor je totiž zároveň i osobním příběhem jedné konkrétní inkarnace Doktora, ne náhodou velmi podobně jako tomu bylo v případě televizního filmu Doktora osmého.
Už dopředu bylo jasné, že v The Day of the Doctor významnou roli sehraje i válečný Doktor v podání Johna Hurta. Dost dobře jsme ale nebyli připraveni na to, jakou roli zde skutečně sehraje, jak skutečně výborný John Hurt v této roli bude a jak se výsledným spojením těchto dvou činitelů z válečného Doktora stane jedna z nejimpozantnějších inkarnací této postavy, a to obzvlášť vzhledem k tomu, jak málo prostoru k tomu tato inkarnace oproti většině ostatních měla k dispozici.
Přestože to totiž ze začátku vypadá, že se zbytkem filmu zdánlivě moc nesouvisející zygonská zápletka se točí spíše okolo Doktora desátého a jedenáctého, je tato část příběhu klíčová naopak právě pro Hurtova Doktora, kolem kterého se konec konců točí i převážná část zbytku příběhu. V tomto kontextu však Hurt nepředstavuje pouze jednu Doktorovu inkarnaci, nýbrž konkrétní část osobnosti, která tuto postavu provazuje napříč všemi jejími životy. Válečný Doktor Johna Hurta je tedy jakýmsi extraktem ultimativní Doktorovy zpovědi. Jinak řečeno; i přes veškerá jednotlivá shledání různých Doktorových inkarnací nemohl Doktor nikdy čelit sám sobě v tom pravém slova smyslu, dokud se nestřetl s Doktorem válečným.
Teprv teď ale přicházíme k tomu hlavnímu. K tomu, co snad nikoho z nás dopředu ani nenapadlo, ale co šílená (a někdy až vymykající se kontrole) mysl Stevena Moffata vynesla na světlo. The Day of the Doctor totiž není narozeninovým dárkem jen pro všechny whoviany. Je to především dárek pro samotného (novodobého) Doktora. Doktora, který byl nemalou část svého života sužován vědomím, že stojí za zánikem svého vlastního lidu. Doktor tímto pocitem viny trpěl po celé tři životy, aby až v životě čtvrtém dosáhl vykoupení a naděje na nový začátek.
Je snad návrat planety Gallifrey nějakým Moffatovým výsměchem původní vizi Russella T Daviese zbavit se Pánů času? V žádném případě. I kdyby Moffat záchranou Gallifrey skutečně přepsal historii (je totiž otázka, zdali se záchrana Gallifrey z myslí Doktorů vymazala jen proto, že se zkřížily všechny jejich časové linie, nebo proto, že tímto činem Doktor skutečně přepsal původní zničení Gallifrey – ale to už je téma zase na trochu jiný článek), i v takovém případě je Doktorovo rozhodnutí zničit Pány času existenciálně důležitým stupněm ve vývoji jeho postavy, což si Moffat uvědomuje stejně tak dobře, ne-li líp než sám Davies.
Závěrem je ale třeba ocenit i to, jak Moffat v tomto speciálu myslel i na budoucnost. A ať už na ně jakožto showrunner bude odpovídat explicitně on či jeho budoucí nástupce, otázky o zachráněné Gallifrey, existenci obrazu či záhadném cameu Toma Bakera jsou v budoucích řadách seriálu nyní už bezpečně zafixovány.
Jedinečným tak speciál The Day of the Doctor ve výsledku činí především to, jak nás jeho prostřednictvím Steven Moffat nenutí pouze reflektovat jeho padesátiletou historii, ale jak nás zároveň dokáže natěšit na minimálně dalších padesát let dopředu. A já upřímně doufám, že se jich tento jedinečný seriál dožije s hlavou stejně vztyčenou, jako se mu to dařilo doposud.
#29 alexis: je pravda, že v seriálu to vysvětlili prostě nějakou Timey-wimey větou, že časová vlákna jsou v nestabilitě a nebude si to pamatovat (či tak něco, přesné znění neznám a jsem línej si to pouštět :-D). A ano, také jsem se obával, že Tennant bude zářit a ostatní budou v jeho stínu. Ale naštěstí i díky dobrému scénáři to tak nebylo. Bylo zajímavé sledovat dva Doctory, kteří jsou vlastně úplně stejní a přesto tak odlišní. A k tomu Doctora, který je naprosto odlišný a přesto stejný :-).
V současné době trochu lituji, že Smith odchází. Zjistil jsem, že to co mi na seriálu nejvíce vadilo, byla postava Amy (a taky River, ale to je jiný příběh). Taky mě potěšila novoroční změna Tardis a Doctorova kostýmu. Nu, zvědavě budu sledovat dál a těšit se na 100. výročí :-) (pokud počítám dobře, tak bych tu mohl ještě být :-D, jak já závidím těm mladým :-D :-D )
#28 Nicolas: Já jsem taky začala mít Smithe ráda až v 7. sezóně. Začal se tam konečně trochu projevovat jako cítící bytost. Taky se zlepšili scénáře. Ke konci měl opravdu několik výborných momentů – jak říkáš, jeho reakce na Trenzalone, ale i na Amyn odchod, vztah ke Claře apod. Bála jsem se, že vedle Tennanta ve speciálu zanikne, ale kupodivu byli docela vyrovnaná dvojka. S tou časovou linií – já ti nevím, ale mě se zdá, že si to musí pamatovat, anebo si pamatovat, že si to nepamatuje:-) Ale možná zase mě něco nedochází…
#30 Nicolas#27 alexis: Hurtovo postavo to zmiňovala na konci dílu zcela jasně. Že si na nic nebude pamatovat a v jeho paměti si bude myslet, že Gallyfrey zničil. Tudíž, všechny série až do této chvíle se odehrály tak, jak se odehrály. Tam není žádná změna.
Pamatuje si to akorát Smithovo postava, pro kterou je to současnost (jeho časová linie). Tudíž je na tom stejně jako divák, který celá ta léta žil v domění, že je Gallyfrey zničená a teď se dozvěděl, že není. Zcela jasně řečeno, nevidím v tom skulinu pro diskuzi (ale možná jsem jen slepej :-) ).
Ohledně tvých dalších odstavců. S něčím souhlasím, s něčím ne. Já sám nejsem fanda 11. Doctora. Začal jsem ho mít celkem v oblibě až ve druhé polovině 7. série a za vrchol jeho projevů považuji to, když se v The Name of the Doctor před ním Clara zmínila o Tranzalore a on se skoro rozbrečel a utekl do Tardis. Je ale pravda, a sám Moffat na to upozorňoval asi milionkrát, že v jeho příbězích se neumírá a vše dopadá spíše dobře.
#29 alexisRáda bych si něco ujasnila. Na co si vlastně teď Doktor – v nové časové linii – bude pamatovat? Hurtův Doktor by si přece měl pamatovat minimálně to, co se odehrálo v jeho přítomnosti… Nebo bude mít prostě okno? Nezdálo se mi, že by 9. a 10. Doktor byli nějak nejistí ohledně toho, co se stalo a jakou v tom hráli roli. Jde o to, že si přece nemůže pamatovat, že to tlačítko zmáčknul. To se nestalo. Tím, co teď Doktoři udělali, vlastně přepsali svou minulost. První série s „novým“ Doktorem by se nemohla vyvíjet tak, jak se vyvíjela.
Doctor who samozřejmě není psychologický thriller, ale etabloval se jako seriál s komplexními charaktery a témata, kterých se dotýkal, byla někdy velmi závážná – ať už akceptování vlastní smrtelnosti u lady Cassandry, akceptování smrti blízkého (Rosin otec – jakpak by to asi vyřešil Mofat?), témata odpovědnosti za slabší v díle Planetu Oodů, a tak dále, a tak dále. Nebyl to seriál, kde by to pro hlavní postavy dopadlo vždy všechno dobře. Postavy musely se musely vyrovnávat s důsledky svých rozhodnutí a ta nebyla vždycky úplně správná.
Ale kam se nám to vytratilo? Rory umírá jako na běžícím pásu, River Song neustále lže, a Doktor se z každé situace nějak vykroutí. Tím se z něj vlastně stává postava, která nemusí čelit důsledkům svých rozhodnutí. Bylo to špatně? No co, tak to udělám znova a lépe. Proč by mě vlastně mělo zajímat, co se s Doktorem děje, jestli je smutný nebo veselý, když je možné vše přepsat a změnit?
Abych nebyla za škarohlída, v mnoha ohledech považuju Day of the Doctor za nejlepší díl, jaký kdy Moffat napsal. V podstatě do momentu, kdy se Clara rozbrečí a začně se zachraňovat, nemám výhrad. Moffat píše vtipné scénáře, v komedii si je jistý. Ale co z mého pohledu činilo tenhle seriál vyjímečný něco jiného. Třeba chvíle, kdy 10. Doktor říká v End of the Time Masterovi:„Nemusíš vesmír vlastnit, stačí ho vidět. Dostalo se mi privilegia vidět všechen čas a prostor, víc netřeba.“
#28 Nicolaszaboha nemůžu tohle najít na internetu, neporadíte mi někdo kde ji stáhnu?
s pozretím tohto výročného dielu som i dávala načas. a výsledok. NEUVERITEĽNE ÚŽASNÉ. VĎAKA DOCTOR!!!
Já musím říct, že tenhle speciál miluju. Asi je to opravdu to nejlepší co ze sebe Moffat kdy dostal. Co se Rose týče, nikdy jsem ji neměl rád, ale Billie Piper mě jako Bad Wolf příjemně překvapila.
Překvapuje mě, že si tolik lidí stěžuje na nelogičnost Moffatových scénářů, RTD byl ještě horší logik, „The end of time“ byla ta nejhorší slátanina co jsem kdy viděl.
Nechápu jak někdo může říct, že za Moffata se Doctor Who proměnil v obyčejné sci-fi, protože za RTD to bylo jenom zachraňování světa a o Doktorovi jsme věděli úplný prd. Moffat se soustředí na Doktora a jeho příběh, ne na každodenní zemi v nesnázích. Moffat dal Doktorovi emoce a příběh, které mi u devátého a desátého doktora chyběly, když se podíváme zpátky, Doktor neměl téměř řádný důvod se do Rose zamilovat, což pro mě z jejich vztahu dělá jen hraní na city diváků. I vánoční speciály od Moffata mají alespoň nějakou vánoční atmosféru, o čemž si u RTD můžeme nechat zdát.
Neberte mě špatně, za RTD byl DW taky úžasný seriál, ale podle mě právě za něj to bylo jen obyčejné sci-fi s pár romantickýma chvilkama
#20 Petur: To rozhodnutí se ale přece nemění, když Doktor o vzpomínku na záchranu Gallifrey přišel.
…najprv sa mi výročná epizóda strašne páčila, ale potom prišiel ten koniec s Gallifray. Preto som sem nenapísal najprv nič. Rozhodol som sa počkať na dnešné Tennantovo finále štvrtej rady na ČT dvojke. …na konci doktor hovoril že pánov času musel zastaviť, lebo sa na konci vojny zbláznili a chceli zničiť časový vír, teda celý vesmír. A takisto spomínal ešte nejaké ďalšie rasy, ktoré boli v časovej vojne( plus hovoril, že sa na konci zmenila časová vojna v peklo). A ďalej sa mi zdalo, že pôvodne v časovej vojne bola celá galaxia, ktorú doktor uzamkol. A teraz proste dakam odfučal svoju planétu, a s ostatnými rasami a planétami vo vojne sa stalo akože čo?
…jedno je fakt, a to že Moffat sa dokonale vysral na hlavnú ideu celého obnoveného doktora. Takže ešte raz: Výročná časť bola asi najlepšia, aká mohla byť, ale zvrat v prípade Gallifray sa mi strašne nepáčil. :(
dokonalý díl…moc se mi líbil i s bonbonkem nakonec…představitel 4. tého doktora
#11 Hurley: O to nejde, že by to měl být nějaký psychologický thriller. Moffat teď ze všech rozhodnutí, které Doctor udělal původně na základě toho, že si byl vědom, že vyhladil hned dvě rasy, včetně své vlastní, udělal rozhodnutí založené na tom, že Doctor je sklerotik (to put it lightly)… Ku příkladu, když se podíváte zpět na poslední díl 1 sezóny nového Doctora, Ecclstonovo rozhodnutí nevyhladit Daleky je teď naprosto neopodstatněné.
#23 HurleyJa som taktiež čakal, že Moffat nechá Rose a Doktora reálne sa uvidieť, ale napokon, bolo to už jedno. Rosin príbeh je už uzavretý, otvorenie toho príbehu by spôsobilo len toľko, že by všetci čakali jej ďalší návrat. Každopádne, toto bol Billien najsexy výstup v seriáli. Tento jej nový štýl je proste bomba.
A ja ten špeciál milujem, skutočne. Každú časť a som rád, že to Moffat urobil takto. Jediné, z čoho som bol doslova sklamaný je Chris Eccleston. Tak veľmi som dúfal, že sa naozaj vrátil, keď Hurt regeneroval, ale on nie. A nemôže povedať, že ho nevolali, keďže BBC oficiálne potvrdila, že s ním Moffat rokoval.
Mně teda nepřijde, že za Daviese by byl DW nějaký těžký drama, spíš bych řekl, že Moffat přidal na osudovosti, bohužel někdy za cenu nelogičností.
Já se tedy řadím mezi ty, kterým se speciál líbil :) ani mi nebylo tak líto, že Rose jako Rose se v něm neobjevila, Bad Wolf byla skvělá postava ^^ The Day of the Doctor je Moffatovo asi nejlepší dílo v rámci Doctora Who, nebo minimálně patří mezi nejlepší, nicméně souhlasím i s příznivci Daviese, jeho série měly jinou atmosféru. Moffat to občas na můj vkus trochu přehání. Každopádně to nic nemění na tom, že tohle se mu povedlo :)
na výročí jsem čekal něco velkolepýho, bohužel ani delší stopáž nepomohla tomu, že se jedná o podprůměrný díl v novějších DW dílech, pro mě zklamání :(
Jááj a zabudol som na Toma ten bol úžasný a to jak povedal Gallifrey Falls No More to bolo úžasné proste :D
Myslím že to bolo úžasné a nič tomu nechýbalo :D teším sa na vianoce a ten Cliffhanger Moffat je fajn až na tie boty :D
#12 jahha: Tohle ale není příběh, kterej chceš vyprávět na 50. výročí. Ty chceš vyprávět příběh, kterej je esencí toho seriálu. Tzn. tváří v čas nemožnýmu rozhodnutí vymyslet svůj vlastní šílenej způsob.
No mě se speciál líbil, ale opravdu bych byl asi radši kdyby nechal to tlačítko zmáčknout všechny tři s tím že Doktorovi by se „ulevilo“ protože na to nebyl sám a i po několika stoletích byl přesvědčen že to byla správná i když krutá věc.
#13 Hurley#10 Petur: Jo, já zapomněl, že než se k tomu dostal Moffat, byl Doctor Who syrovej psychologickej thriller.
Jinak všem moc děkuju za reakce, ať už se vám speciál líbil nebo ne. :)
#20 PeturJak mohl Moffat takhle zkazit celý seriál? Z toho udělal pohádku…
#11 HurleyTenhle chlápek to celkem vystihl: http://www.doctorwhotv.co.uk/…or-56179.htm
#3 Aleais: S Rose neRose souhlasím. Celou tu dobu jsem čekala, že uvidím aspoň nějaký ten náznak, zvlášť v ten moment, kdy se 10. ptá na Bad Wolf.. a ono nic.. vůbec nic.. U ostatních doktorů bych tu romantiku mít nemusela, ale desátý doktor a Rose k sobě prostě patří a je škoda, že (zvlášť, když v paralelním vesmíru snad žijí spolu) už o nich pravděpodobně nic neuvidíme. (Fňuk..)
Jinak ale díl naprosto skvělý! Jen mi vrtá hlavou, jak to teda je s 13. doktorem, když Hurt „byl největší Doktor z nich všech“ .Taky jsem zvědavá, jak se s rolí Doktora Matt rozloučí o vánocích a jaký bude Capaldi – zatím v něj celkem věřím a vánoční epizody se nemůžu dočkat.
Výroční epizoda pro mě byla opravdu něčím speciálním, jako by vše začalo dávat smysl. Nejsem žádný Whovian, který by znal Doctora ještě před obnovením, ale všechny epizody, i původní, jsem viděla a mám k nim stejný vztah jako k epizodám novým. Výročí bylo úžasné jak pro nás, tak pro doktora. Bylo plné emocí, které stříkaly všude okolo, plné štěstí, smutku, bolesti … výročí bylo plné všeho a každý, kdo chtěl, si v něm to své mohl najít. Zklamání, že se desátý a Rose nepotkali? Proč. Není důvod. Rose jako bad wolf zahrála skvělou roli, která dala příběhu směr. Válečný doktor? Proč by měl být doktor více válečný, šlo zejména o to, co nám Matt celou dobu ukazoval – že doktor není válečník. A takový byl i smysl epizody. Desátý sice v sobě měl více síly a odhodlání a byl z něj cítit ten chlad, ale Matt měl být jiný, měl být ten, který zapomněl a takový byl, a byl dokonalý. Stejně jako celá epizoda. Díky za super článek.
Kvůli konci prvního odstavce (o WHOCONU) z duše nenávidím, když o mě někdo říká že jsem whovian :-) … ale to je věc na jiný článek :-D … jinak s tvojí recenzí souhlasím, až na jednu věc. Myslím, že Hurtovo inkarnace si zasloužila ukázat to, jakej je badass a jak se vymyká tomu že není Doctor ale Válečník (jak tomu chtěl McGann v miniepisodě The Night of the Doctor). To mi tam prostě chybělo. To že vzal do ruky zbraň a vystřílel do zdi NO MORE na mě moc dojem neudělalo. Z mého pohledu by si zapomenutí, kvůli tomu co udělal, zaslouží spíše sedmá regenerace. Hurtovo Doctor měl být Válečník, voják… doufám, že je srozumitelné co tím chci říct.
Jinak interakce tří Doctorů mě potěšila, hlavně to jak je WarDoc odsuzoval :-D (to s mířením šroubováků bylo naprosto geniální). Ale jako v audiopříběhu The Light at the End, byl celkový příběh celkově spíše slabší, a dosahuje spíše průměru. A právě z toho ho vytahují Doctoři, kteří v tom hrají. Tennant samozřejmě vynikající, Smith byl také dobrý (začal jsem ho mít v oblibě až od The Snowmen) a Hurt, jak jsem napsal výše… chtěl bych ho vidět během války, ale tady byl skutečně vynikajíci.
I ty, Hurley:-)? No, mě se jen potvrdilo, že Moffatův Doktor pro mě není. Snad byl Davies ojedinělým úkazem v Doktorovském univerzu – v podstatě anomálií, která se asi už nebude opakovat. Dřív pro mě tenhle seriál hodně znamenal, pomohl mi v těžkém životním období. Chybí mi ta čistá síla, která z něj předtím vyzařovala. Teď už je to jen normální sci-fi.
Takový konspirační teorie. :) Já si myslím, že tohle byla nejhezčí role, jakou Rose v seriálu měla.
Naozaj uznávam, že táto špeciálna epizóda bola úžasná. Ale to nemení nič na tom, že by si Moffat zaslúžil skončiť v Trenzalore. Jeho myslenie mi jednoducho nesedí a Davies mi prišiel lepší, pri jeho epizódach som sa doslova rozplývala, narozdiel od Moffatových. A práve ten fakt, že Billie Piper tam bola, ale vlastne Rose tam nebola, to ma strašne naštvalo a utvrdilo ma to v tom, že Moffat evidentne spojenie Rose a Doctor nenávidí. Myslím si, že toto sklamalo asi každého kto je veľký fanúšik Rose&Ten. V podstate tam boli obaja, ale on ju nemohol vidieť. Ani život nie je bežne bez aspoň malej dávky romantiky a lásky, preto mi vadí, keď ju nasilu uberajú pri Doctorovi, akoby bol iba robot.
#8 animJe pravda že (ob)čas tam Moffat ty boty má, ale stejně mě baví díly od něj mnohem víc, než od RTD, kterej tam plácal tuny mimozemšťanů a v každym druhym díle zachraňoval svět.
Krásně shrnuto a napsáno, se vším se ztotožňuji stejně, jako s prvním odstavcem o Moffatových předchozích botách :-D